Toto není povzech ruského nevolníka v 19. století, nýbrž konstatování pivaře, který poprvé ochutnal bělečské pivo již v roce 1993.

Na počátku byla tma. Pak někdo zvolal: Budiž minipivovar! Tento nápad se zrodil již za soumraku socialismu a jako reprezentační stánek státního podniku ZVL Hradec Králové, který tenkrát skoro monopolně dotyčná zařízení vyráběl byla zvolena hradecká restaurace U Zezuláků (která se ovšem zřejmě tenkrát jmenovala jinak). Realizace se však protáhla. Do toho přišla listopadová „revoluce“ a Zezuláky předběhly minipivovary Meloun ve Svinišťanech a Pegas v Brně. Nicméně v létě 1993 se v Hradci už vařil minipivovarský mok. Ochutnal jsem světlé i černé a mezi degustačními vzorky jsem se zeptal, zdali není v okolí ještě nějaký jiný minipivovar. Dostal jsem informaci, že v Bělči nad Orlicí poblíž Třebechovic pod Orebem začala vařit hospoda U Hušků.

Tak jsem se seznámil s rodinou Huškových. Vskutku rodinný podnik. Krčmu získali v restituci od Jednoty a záhy se dva mladí inženýři začali věnovat pivovarčení. Světlá dvanáctka měla tenkrát pracovní název Car. A určitě stála za ochutnání. Poctivý nefiltr, který abys počátkem 90. let u nás pohledal. Pivo řízné, hutné a voňavé. Přestože je HK od Ostravy poměrně daleko, navštívil jsem bělečský pivovárek hned několikrát po sobě. Fascinoval mne mimo jiné i fakt, že si zařízení minipivovaru sestrojili Huškovi a Nožičkovi svépomocí.

Uběhlo pár let a situace v Bělči se začala měnit. Začal tam pracovat jeden starší sládek, skoro důchodce s bohatou praxí a zkušenostmi, o němž se však říkalo, že je strašný bordelář. Za jeho působení opravdu prostory nepůsobily nejčistším dojmem. Pivo však bylo stále chutné. Dokonce byl v repertoáru i svrchně kvašený mok Apač. V té době jsem dokonce dvakrát přivezl bělečské pivo do Ostravy. Asi před deseti lety mi kolega povídal, že hospodu U Hušků navštívil. Byl tam nejspíš už jiný majitel, který mu vehementně doporučoval Gambrinus a byl udiven, že kolegovi Car chutná. Opravdu skutečný vzor úspěšného podnikatele. Průběžně jsem se v Bělči stavoval a místní pivo pil poměrně s chutí.Mladí inženýři – švagři se údajně za tu dobu rozkmotřili, avšak pivovar žil už vlastním životem.

Nedávno jsem se k Carovi opět dostal. Pil jsem světlou dvanáctku i medové u Segala. A bohužel jsem byl poněkud zklamaný. Bělečské pivo už není to, co bývalo. Je to stále standardní kvasničák, ovšem vytrácí se vůně a charakteristická chuť. Je to škoda, ale co se dá dělat. Dnes je u nás minipivovarů asi 250, takže se naštěstí už dá vybrat. Na rozdíl od pionýrského roku 1993.