„Baník“ neznamená jen ve slovenštině „horník“ a rovněž to není jen název ostravského fotbalového klubu.

Baník se jmenovalo světlé 14° pivo pivovaru Ostravar kdysi v 60. a 70. letech, které se původně snad vařilo běžně a dostalo se i na čep, později se z něj stál jen sváteční speciál.

A v neposlední řadě je Baník i název legendární ostravské nálevny.

Majestátná stavba se nachází u Českobratrské Třídy (dříve Revoluční) a vedle své hospodské funkce se dostala i do slovníků uživatelů ostravské hromadné dopravy.

Nevím, jak dnes, ale ještě nedávno se říkávalo, když někdo směřoval na zastávku MHD Husův sad, že jde „ku Baníku“.

Osobně jsem Baník příliš hojně nenavštěvoval, vlastně jsem tam byl v 80. letech asi jen dvakrát. V Baníku totiž točili Ostravar a já dával jak přednost tenkrát pivům hořčejším (PU, Radegast) tak i sofistikovanějšímu prostředí (Spolek, Rada).

Počátkem 90. let se v Baníku nicméně na chvíli objevil na čepu tenkrát ještě chutný slovenský Zlatý Bažant.

Následující dekády Baník upadal. Měnil se nejdříve v pokusný drahý podnik s thajskou kuchyní a novinkou lavinového piva Velvet, posléze však zůstával podřadnou nálevnou s hazardní hernou.

Podnik se pravidelně otvíral a zavíral a nikdy už nedosáhl předrevolučního „věhlasu“.

Před pár dny jsem někdejší Baník při své procházce míjel. Zaujala mne nová předzahrádka a nápis Café Mili. Proč se tam nepodívat?

Členění interiéru mi připadlo celkem autentické. Tak nějak to v Baníku před cca 40 lety vypadalo. Byl to však jen prvý dojem.

Podlaha kavárny byla pokryta tmavým zátěžovým kobercem, což je dle mého hospodského názoru pro knajpu docela nevhodné a nestylové.

Podobně cizorodě razil i neosobní výčepní pult dekorovaný světlými špičatými kamínky.

Na čepu sortiment ASAHI. PU o 7 Kč levnější než u Rady, avšak s nižším řízem a chudobnější pěnou.

Lokál nabízí i polední menu, ale osobně bych dal i v této záležitosti přednost spíše jiným restauracím.

V zákoutí poblíž východu jsem ještě objevil velký dětský koutek se stavebnicemi, plyšáky a omalovánkami.

Nic proti dětem, ale dle mého přesvědčení ty do podobných prostor dlouhodobě nepatří.

Co dodat? Otevřít si v dnešní době větší hospodu považuji za kousek skutečně až hulánský. Na jedné straně štěstí prý přeje odvážným, avšak dovolím si tvrdit, že odvaha není opravdu tou jedinou podmínkou očekávaného podnikatelského úspěchu.

Někdy je třeba přidat i trochu soudnosti.