Přestože stovky našich minipivovarů vyrábějí řadu skvělých ležáků, setkáváme se s nimi v podnicích zaměřených na širokou pivní nabídku spíše sporadicky.
A s většinou značek nepřijdeme do styku vůbec, ledaže se vydáme na pivní výpravu. Při mé nedávné návštěvě porubské Pivotechny jsem si prostudoval denní nabídku. Qáska nechci, na ipu ani apu nemám chuť, kyselák za ty prachy ať si nechají, ejla od Trolla jsem měl posledně a do Belgie se dostanu, doufám příští rok.Takže to vypadá na ležák z pivovaru létajícího.
Podnik Beerokracie již pár let působí na ostravské pivní scéně. A vedle nejrůznějších speciálů a experimentů patří do jeho stálého repertoáru i obyčejný ležák. V pondělní nabídce Pivotechny byly hned dva jeho druhy. Nechci hodnotit každý zvlášť, ale 11° Beerle i 12° Beerňák mi celkem chutnaly. Připadalo mi to jako něco mezi klasickým českým ležákem, kterým se hojně napájím již od počátku 80. let a současným trendem chuťově výraznějších druhů, mezi nimiž vynikají zejména některé typy ip a ap. Zkrátka pivo, které mne úplně neukolébá jako, že jsem v bezpečí domova, kde vše je snadno předvídatelné a já se nemám čeho obávat, na druhé straně mi však připomene, že jsem se v relativním zdraví propil až do třetího desetiletí 21. století a že ležák žije a prosperuje.
Milá je také dostupná cena, za kterou se tato piva v Pivotechně čepují, uvážíme.li, že lagery odjinud se prodávají běžně i o 15 Kč dráže.
Mám v poslední době utkvělou myšlenku (ideé fix): Co tak otevřít někde v regionu specializovaný Lagerhouse?
Je to dobrý nápad, ale ve špatné době. Lidé, kteří dnes mají peníze na točené pivo, už se většinou nechtějí spokojit s ležákem. To je vlastně jedna část lidí chodících do hospod. Pak máš ještě dělníky a ty bych rozdělil na 2 skupiny – jedni na hospodu mají a druzí pijou někde petky ze sámošky, ale jedno mají společné – stačí jim velké zavedené značky piv jako třeba Kozel nebo Ostravar. Ty budeš mít podnik, kde budou lepší ležáky, ale budeš mít velmi nejistý kšeft.