Nechce se mi ani věřit, že o loňských Vánocích to bylo už 14 let, co jsem poprvé navštívil vesnici Rohov blízko hranic s Polskem, kde v restauraci U Komárků zaváděli novou pivní značku.
Objekt zmíněné hospody stojí ve vsi už někdy od počátku 18. století, tudíž se jedná o pohostinské zařízení s dlouhou historií. Po roce 1990 zchátralou budovu Jednoty zrestituovala rodina Komárkova, která během doby přivedla svou nově zrekonstruovanou restauraci k místnímu i přespolnímu věhlasu.
Světlé spodně kvašené pivo Rohan, které jsem měl možnost ochutnat čerstvě vylíhnuté bylo U Komárků na soutoči s Bernardem, zpočátku bylo dokonce chvíli pod touto značkou prodáváno.
Pak přišly zlaté časy chutného moku a mých autobusových i pěších výprav do této turisticko-pivní základny. Jednalo se povětšinou o všední dny, neboť přes víkendy bývala celá hospoda rezervována milovníkům nejen dobrého truňku, ale též pečených kolen a krůtích steaků připravovaných na dubovém dřevě. Velkou část klientely dodnes tvoří gurmáni ze sousedního Polska.
Bilancuji, že co jsem se na podzim 2019 odstěhoval z Hlučínska, Komárky jsem nenavštívil. S jejich pivem jsem se však přesto příležitostně setkával na různých festivalech.
Každou první sobotu v lednu se setkáváme s jistou komunitou v rodinném domku v Kozmicích, kde po několikahodinových degustačních hodech odcházíme pěším krokem do určité vytipované hospody v okolí.
Letos stejně jako loni se jednalo o putyku Točna u 34 na hlučínských Rovninách.
Dotyčná knajpa má běžně v sortimentu polotmavý Rohov 13°, vůdce naší výpravy však pro nás zařídil světlou rohovskou 11°.
Počasí nám přálo. Bylo sice trochu pod nulou, ale na cestě ležel bílý romantický sníh, bylo skoro bezvětří a svítilo slunce. (Posuďte sami: Výška, teplota, tlak, rosný bod…).
V Kozmicích jsme vedle nejrůznějších lihovin domácí výroby koštovali též pár pivních značek. Potěšila desítka z Kamenice nad Lipou stejně jako brněnská osmička EFI.
Rozpačitý pocit jsem měl z 12° ležáku odněkud z nejspíš novějšího pivovárku z Bratislavy. O to více mi pak jelo opavské zázvorové. Někdy je skutečné umění utrefit množství zázvoru přidaného do várky. V případě Nové Sladovny se to však podařilo.
Po asi 5 km chůzi jsme stanuli v hospůdce u točny. Tam se otáčel autobus č. 34, který jel až do Přívozu. Spojení s civilizací bylo zachováno, nezbývalo nic, než zahájit konzumaci.
Světlý Rohan 12° byl naservírován v předpisové teplotě (i když někteří, ti měkčí pivaři by při mrazivých teplotách dávali přednost škopku o něco teplejšímu) a přímo vybízel k napití. Prvních pár hltů bylo snad osvěžujících, avšak pak nastoupilo jisté rozčarování. Rohan se mi zdál jaksi chuťově osekán. Nepatřil nikdy k hluboce hořkým pivům, leč tentokrát jsem v něm ani při opakovaných pokusech nedokázal objevit ani jeho někdejší příjemné aroma. Chvíli mi dokonce připomínal trochu prázdné (leč do jisté míry charakteristické) pivko z Heřmanic.
Jak už říkali staří scholastikové – smysly nás klamou. Možná, že jsem nebyl ten den v žádné zvláštní degustační formě, avšak podobné názory a téměř stížnosti přicházely též z jiných částí dlouhého stolu.
Co se to stalo s touto chutnou značkou? Je to jen chvilkový výpadek, nepovedená várka, nebo se Rohan nepřípustně mění?
Nakonec nás napadla i rouhačská pochybnost: „…a je to vůbec Rohan?“
Loni jsem vydržel ve stejné hospodě u piva stejné značky na celých 7 kousků. Letos jsem odešel už po třetím.
Čekala mne ještě hudební produkce v Bazaru. Tam měli na čepu Borlocha, tak jsem si alespoň trochu spravil chuť…..
Bohužel kvalita Rohana padá strmě dolů již několik měsícu.Já na něj chodil pravidelně na koupaliště ve Vřesině u Hlučína….ale už nechodím-nedá se to pomalu pít.To samé platí o pivu v PET. Možnou příčinou může být to,že se rapidně zvedlo množství vyrobeného piva a větší část se údajně již nevyrábí v Rohově,ale snad v Polsku,nebo v Hlučíně….Jinak točna 34 v Hlučíně bývala ze začátku fajná hospoda,ale kde to dopracovali ted?
To jsme dopadli…..