Asi před dvěma týdny mne překvapilo pivo z jednoho z našich největších pivovarů na čepu v ochutnávkové pivnici.

V Pivotechně jsem zaregistroval přítomnost ležáku Budvar 11°. Tuto značku vídáváme u nás takřka výhradně v desítkové nebo dvanáctkové formě. Pak se vyskytuje také Budvar černý a kroužkující.

Pamatuji z historie v 80. letech nástup jedenáctek u Velkopopovického Kozla, Radegastu (Vítek) nebo Opavského Zlatovaru (Opavar). Kolovaly zaručené zvěsti, že komunisté začali ještě více šidit na surovinách a že 11°je vlastně 10° . Informovanost o výrobě piva nebyla tenkrát nikterak na úrovni a dokonce jeden budoucí inženýr z VŠB mi tvrdil, že stupňovitost piva má něco společného s lomem světla. Přesto i tenkrát nové 11° byly celkem chutné.

Budějovická 11° chutnala naprosto Budvarově, čili sladově, nepříliš hořce a s nenapodobitelným aromatem. Názory na tuto značku se v naší společnosti dost různí. Někomu Budvárek chutná, pro jiné je příliš sladký a bolí z něj hlava. Myslím, že kus pravdy mají oba tábory. V Pivotechně jsem se spíše zamyslel nad filosofií podniku, který skoro stoprocentně prezentuje piva z malých nezávislých, dokonce i z létajících pivovarů. Přítomnost Budvaru mne dost překvapila.Na druhé straně se stále jedná o český pivovar. Dokonce o národní podnik.

Půllitr tohoto ležáku stál v Pivotechně bezmála 50 Kč. To se nedá nic dělat. Pak jsem si objednal malý ejl z podivuhodného pivovaru z Ivančic s názvem Man + Wolf. Normální chmelový vývar, ovšem za plných 55Kč. Stránky dotyčného podniku jsou vskutku moderní. Dozvěděl jsem se, že onen pivovar vaří někde poměrně velké množství piva, které lahvuje a posílá někam do Francouzských Alp. To už za ryze český a malý pivovar nepovažuji.

Ještě jednou podotýkám, že Budvar mi nevadí, mám na něj mnoho vzpomínek, o které se zde možná časem podělím a v budoucnu třeba věnuji celý den nějaké budvarské šťáře.