33 mi připadá skoro jako magické číslo.

Kristova léta, LP skupiny Modrý Efekt z roku 1980, součást českého jazykolamu (333 stříbrných stříkaček)a v neposlední řadě i produkty z pivovarnictví: Francouzský ležák 33, vietnamské licenční pivo 333. Dokonce mám dojem, že 33°EPM mělo svého času údajně nejsilnější české pivo z pivovárku U Medvídků. A mimochodem, malé pivo má u nás zrovna objem    33 cl.

Ve světě pivní hořkosti, kde vládne měřítko IBU (případně evropská norma EBU) je číslo 33 (mimochodem dobře a bezezbytkově dělitelné jedenácti) symbolem hořčejšího moku. Kolem této cifry se + -  pohybuje hořkost našich velkých značek, které zrovna v Ostravě točí v převážné většině hospod – Ostravar, Radegast i PU. Samotné IBU není směrodatné pro vymezení kvality produktu (i sladší piva mohou být chutná a zajímavá), ale hořkost definují poměrně spolehlivě.

Mnohdy ovšem ztráta hořkosti určité značky (spolu s jinými faktory jako je např. urychlování výrobního postupu nebo šizení na surovinách) může rozjet katastrofální propad kvality. V době největšího úpadku Krušovic (2007) mi tehdejší ostravarský sládek prozradil, že v 80. letech, kdy byl osobně v Krušovicích na praxi měl tehdejší věhlasný ležák plných 52 IBU (!). Zhoubné vedení německé velkofirmy Radeberger se během několika let podařilo snížit tuto hodnotu na polovinu. Krušovice naštěstí od té temné doby opět trochu zhořkly, avšak původní jakosti doposud nenabyly.

V roce 2007 po hodinovém výslechu manažér Radegastu ing. Kaňok přiznal alespoň snížení IBU u 12° ležáku o dvě jednotky.

Někde mimo hořké teritorium stál po celé dekády pivovar Budvar. Již kolem roku 1995 mi ing. Kratochvíle, který jako odborník se dokonce narodil v areálu svijanského pivovaru mi prozradil, že v 70. letech byl markantní rozdíl v chmelení Plzně a Budvaru. Myslím, že u PU se chmelilo 440 g chmele na hl a u Budvaru jen 290g. Nevím, jak jsou tato čísla spolehlivá, v každém případě je však rozdíl v chuti obou našich tradičních ležáků výrazný. A nejvíce možná zrovna kvůli hořkosti.

O Budvaru se říká, že je to mok těžký a že z něj bolí hlava. Podle mne záleží také na tom, kolik jich pivař v krátkém časovém období vypije. Ačkoliv i u průmyslového Budvaru došlo za posledních cca 30 let k jistému chuťovému posunu, jistý charakter přetrval. A jedním z nich je i nápadná nasládlost. A to u Budvaru 10°, 12°, kroužku i 16°Bud.

Asi před 20 lety se management budějovického pivovaru, který je doposud Národním podnikem pokusil vyrobit levnější pivo pro nenáročnou pivopijnou veřejnost. Tak vznikl 10° Pardál, později obohacená 11° Echt. Piva vyrobená levněji, možná dobře hasící žízeň za solidní, někdy až možná podezřelou cenu, avšak bez jakéhokoliv degustačního zážitku.

V nedávné době přišel Budvar na trh s další novinkou. Rozhodl se oslovit širší pivařskou veřejnost a začal vařit pivo o vyšší hořkosti – konkrétně 33 IBU. Snad si nechal udělat průzkum trhu, možná proběhla i nějaká spotřebitelská anketa. Jako podnik řízený státem nemá Budvar žádné překážky ve vstupu do státních médií. Takže experiment byl pochopitelně provázen zřejmě nákladnou reklamní kampaní.

A výsledek? Budvar 33 jsem objevil v jednom supermarketu. Chuť byla zhruba taková, jal jsem si představoval. Prostě stále Budvar, který byl nezvykle nahořklý. Žádná nová chuťová kvalita. Zkrátka podbízející se hybrid, který, jak si troufám tvrdit, příliš nezaujme a dokonce může i odradit. Je to asi jako by nebožtík Karel Gott začal zpívat Heavy Metal jen proto, aby se zavděčil i jinému druhu publika.

Jestliže je u piva nyní v kursu vyšší hořkost, je to potěšitelné. Ale myslím, že všichni výrobci se jím nemusí slepě řídit.

Mou recenzí nového piva neútočím na tradiční pivovar Budvar a naopak mu přeji mnoho zdaru.