Již zhruba druhým rokem zde chválím lahodný mok ze Staré Bělé. Ovšem i v tomto případě platí, že není každý den posvícení.
Před pár dny jsem opět uskutečnil procházku do Bělského lesa. Mým cílem byla pochopitelně restaurace Koliba.
Tento podnik byl jedním z mých věrných přátel v době covidového temna, kdy prodával každý den PET láhve a později dokonce čepoval. Zahrádka byla sice teoreticky uzavřena, ale kolem les plný stromů, laviček, pařezů – ideální místo na disidentskou konzumaci.
V letní sezóně to v okolí Koliby hučí jako v úle. Pije se samozřejmě výhradně Starobělské a je evidentní, že hostům chutná. Žádné úlitby, berličky a zadní vrátka v podobě alternativních megasraček jako Radegast atd.
Po poněkud planém období před cca dvěma lety, kdy byl truňk ze Staré Bělé sice chuťově svěží a standardní, leč neoplýval originalitou, se zřejmě místní sládek řádně rozvařil a pivovárek produkoval opravdové klenoty. Miluji jeho 10° a samozřejmě i výborný ležáček. Skvělé je i „flekovské“, i když tam bych možná trochu ubral karamelu.
Rovněž obsluha výčepního zařízení je v Kolibě na úrovni. Mladí usměvaví výčepní synchronizovaně chrlí osvěžující mok do četných půllitrů, přijímají objednávky a kasírují hosty. Ačkoliv se někdy zdá, že je před pípou dlouhá fronta, kvalifikovaný personál to díky umu dělat hladinky bez problémů zvládá.
Možná, že na to mělo vliv magické datum pátek 13., snad jsem se jen ocitl ve špatný čas na jindy správném místě. Fortelný výčepník mi najednou natočil požadovanou desítku se smetanovou pěnou a já už se ani nemohl dočkat, až předpisově orosenou sklenici pozvednu ke svým rtům…
Něco však bylo špatně. Barva Starobělského se mi zdála trochu světlejší nežli obvykle, navíc mne zarazil zákal, na který v tomto moku nejsem zvyklý. Mám dokonce dojem, že se ono pivo filtruje. Už při primárním přičichnutí jsem věděl, že něco není v pořádku. Místo ušlechtilé vzorně vybalancované vůně jsem registroval jakousi grcku. Nepřístojný čichový vjem se bohužel promítl i do chuti. Ačkoliv jsem měl žízeň a zvláště na toto pivo patřičnou chuť, měl jsem problém půllitr dopít. Jako by se v roztoku nacházely zkažené kvasnice.
Kdybych onen podnik důvěrně neznal řekl bych si, že mi bylo natočeno pivo z trubek. To však nepřicházelo v úvahu, neboť všechny přítomné pípy byly skoro v non-stop provozu.
Uvažoval jsem ještě o degustaci 12°, ale nakonec jsem zahrádku opustil v ne zrovna dobrém rozmaru. Všiml jsem si, že zakalené kapaliny měli i ostatní konzumenti.
Nechci dělat ukvapené závěry. Možná, že se várka nepovedla, ale spíše nepasterovanému pivu mohly ublížit vysoké teploty. V každém případě – budeme to sledovat.
Mrzelo by mne, kdyby bylo do budoucna posvícení jen obden…
Já jsem si tam nedávno dal novinku, byla to nějaká jedenáctka bezinka tuším, a přišla mi fantastická, jako nefalšovaný belgický wit. Opravdu nádherná práce. To mě nabudilo k ochutnání také grepového nealka jejich výroby. No a to bylo zase asi nejhorší nealko pivo, co jsem kdy pil.