V pátek ráno jsem se rozhodl navštívit nový minipivovar Kněžínek na předměstí Českých Budějovic. 

Na toto město mám celkem příjemné vzpomínky. V roce 1981 jsem v něm strávil svou prvou hotelovou noc se svou tehdejší přítelkyní a o tři roky později jsem tam navštívil pár ostravských kolegů, kteří tenkrát připravovali výstavu Země živitelka. Během čtyř dnů jsem navštívil vedle Budějovic též Třeboň, Český Krumlov a Hlubokou a můj denní průměr byl 11 piv a 2 dcl „zelené“, kterou jsem končíval náročné dny v útulném lokálním šenku U Slovanské lípy.

Po 28 letech bych již ono město skoro nepoznal a to již při cestě z nádraží. Hned vedle secesního Grandhotelu se tyčí příšerné nákupní monstrum Mercury a z rohového bufetu je udělána studená a již zvenčí hnusná herna. Dalším zajímavým faktem, který jsem během své hodinové procházky městem odhalil je, že z Budějovic téměř vymizel Samson, který bývalo možno sehnat skoro na každém rohu. Zato je tu všude dost Budvaru, který naopak předtím býval užším profilem. Z jiných značek jsem vedle obligátních pseudoproduktů SAB Miller zahlédl Bernarda, Lobkowicze a Rohozec. Hospůdka U Slovanské lípy naproti výstaviště už neexistuje. Někde v těchto místech stojí podnik s honosným názvem Olivier – Restaurant + Shop (???). Pěší cesta z centra Budějic do obce Nové Dvory trvá rychlým krokem zhruba hodinu. Scenérie po cestě není nikterak úchvatná. Po jedné straně chladné betonové sídliště Máj, po straně druhé napůl zdemolované nízké, zřejmě bývalé průmyslové objekty. O nic lépe nevypadá ani čtvrť Haklovy Dvory. Setkávají se v ní zbytky zdevastovaných jihočeských statků s novou výstavbou pasivních rodinných domů. A venku nikdo koho byste se mohli zeptat na cestu. Ta do nového minipivovaru vede v konečné fázi kolem hráze rozlehlého, momentálně zamrzlého rybníka. Pivovar Kněžínek se nalézá na konci stezky, která je údajně dle aktuálního ročního období střídavě využívaná cyklisty a běžkaři. Měl jsem štěstí. Personál mi umožnil návštěvu podniku již zhruba 40 minut před otvírací dobou. Restaurace je pěkná a díky tomu, že je vybudována ze 150 let starého statku i stylová. Je vidět, že EU svými fondy ani tady nešetřila. 11°světlé pivo mne upoutalo již svou doslova světlou, leč nefiltrovanou barvou. A v chuti bylo takové jaké jsem jej očekával. Nejvíce svou přímočarostí a drsnou pitelností připomínalo pivo z Únětic. Podobná byla i polotmavá 13°. Černý speciál o stejné stupňovitosti měl vybalancovanou hořkost a jak už to u těchto piv bývá byl v něm cítit karamel a pražená káva. Kněžínek uspěl – jen ta cesta mohla být kratší.

Při čekání na městský autobus č. 21 jsem si ještě zaskočil do místního pohostinství na půllitru Konráda 11°. Starý výčepní, který se nacházel ve výčepu úplně sám se rozvykládal o poměrech v obci a zejména o situaci v Budvaru, který chce zprivatizovat vlivný kmotr z ODS, kterému přezdívají „kníže z Hluboké“. Myslím, že se nemáme na co těšit. Ještěže stále vznikají nové minipivovary.