Tentokrát to v Budapešti opravdu stálo za to.

Začal jsem tradičně u Hrabala. Na čepu byla žatecká 10 Plavčík, kterou je prý možné sehnat i v některých ostravských suppermarketech. Již při přičichnutí jsem měl jasno. Studené chmelení. Toto se v poslední době stalo u nás skoro manýrismem. Voňavé a hořké až peprné. Jinak ale asi to nejlepší, co jsem za posledních cca 20 let ze Žatce pil. Kdyby se tak dalo oživit jejich geniální pivo z 80. let…

Dále je na řadě Májový nefiltr od Postřižin. Tam je už vůně totálně odlišná. Tutti frutti, žvýkačka Pedro nebo něco podobného synteticky ovocného. Jinak pivo nepříliš hořké a na pití uklidňující. Potřeboval jsem sladší pauzu, neboť se chystal nejsilnější zážitek dne.

V ochutnávkovém pivním baru jsem si dal nejdříve aromatický hoplager Mutti. Trochu jako Plavčík, jenom silnější. Všiml jsem si nové pivní značky – pivovaru Fehér Nyůl. Prezentuje se kyselou ipou Rafa. To musím ochutnat! Stálo to za to. Vůně svěží, trochu do purpury, ale pak se začnou dít věci. Pivo je skutečně kyselé. Avšak nikterak svíravě jako gose nebo vybrané druhy lambiku. Spíše kyselkavé. A za zlomek sekundy po polknutém doušku ještě v prvním plánu dochází podivná silážně zatuchlá příchuť. Zpočátku jako solidně uleželý tvarůžek, vzápětí však připomíná odér z pavilonu šelem. Tento vjem intenzivně projede chutí, doznívání je opět trpké. Vrcholně zajímavé, jen ta inzerovaná ipa se nějak vytratila.

Degustační extrém jsem zapil ležákem Stari. Žádný zázrak,  ale v maďarské pivnici bych si jej s radostí dal místo bezpohlavního Drehera.

Večer jsem si ještě otevřel Imperial Stout Romanov. Plných 12% alkoholu a 22% EPM. Plejáda příjemných chutí a dobře se po něm usínalo. Ten den jsem vypil šest piv a každé bylo úplně jiné….