Když jsem obcházel americké minipivovary okusil jsem mnoho druhů svrchně kvašeného piva. Po čase jsem z ochutnávek vypustil Brown Ale.

Tento pivní styl mi připadal jako hybrid mezi Pala Ale a Oatmeal Stoutem. Zatímco Pale Ale, IPA, APA či třeba Red Ale měly svou vyhraněnou chmelovou příchuť a žádoucí hořkost, Brown Ale byl na můj vkus příliš jemný, avšak nikoliv tak poddajný jako například Milk Stout nebo již zmíněný Oatmeal Stout. Specifičnost onoho stylu zmínil i slavný britský pivolog Michael Jackson (nezaměňovat s Michaelem Jacksonem), který ve své pivní encyklopedii uvedl, že Brown Ale se dobře hodí k jablečnému koláči. A měl pravdu. Kdykoliv na toto pivo narazím a konzumuji jej, představuji si čerstvý domácí štrůdl, který s oblibou pekla moje babička. Nejvíce mi na Brown Ale vadívala jeho nedostatečná hořkost a mdlé chmelové aróma, ale to nemusí být vždy pravda. Roku 2002 v Houstonu ve státě Texas jsem v jednom obchodě objevil točený Brown Ale z místního minipivovaru St. Arnold. Čepovali jej do plastových pohárků, přesto jsem v jeho chuti zaregistroval stopy tzv. „hlíny“- zvláštní to příchutě zřejmě ušlechtilé harmonie použitých surovin, kterou jsem za posledních cca 20 let detektoval u asi 10 tuzemských a 5 zahraničních značek. Tak jsem zařadil Brown Ale zpět na můj ochutnávkový list.

Zrovna včera jsem měl možnost zhodnotit mé prvé české Brown Ale z minipivovaru Velký Rybník na Karlovarsku. Ovocnost jen minimální, příjemná lehce zemitá hořkost, chutné doznívání. V chuti mi jen chyběla „hlína“ a k zakousnutí jablkový koláč. Myslím, že jsem vzal Brown Ale opět na milost.