…kde pan Matuška již pěknou řádku let vaří své speciály.

Město Broumov má jen jeden tradiční pivovar založený již v roce 1348.

Když jsem v létě 1986 bloumal Náchodem za zjištění, že místní pivko Primátor není žádný zázrak, narazil jsem na hospodu, kde mne zaujal nápis: Čepujeme olivětínské pivo 12°.

Tak to je ten Olivětín, o kterém hovořili horolezci z Adršpachu! Hledal jsem v různých zdrojích obec se shodným názvem, nicméně jsem neuspěl. Ve skutečnosti se jedná o městskou čtvrť Broumova.

Hned počátkem 90.let se začalo olivětínské pivo vyrábět pod názvem  Opat.

Po nějakou dobu se láhvový Opat prodával v potravinách na náměstí v Mar. Horách, asi o 15 let později jsem jeho logo zahlédl na jakési kavárně v Ludgeřovicích. Tam však příležitostně točili jen jeho pivo medové a višňové.

Uvažoval jsem o přímé návštěvě Opata, avšak mám dojem, že v současnosti pivovar nedisponuje pravidelně otevřenou restaurací, pouze prodejnou a na exkurze není zimní sezóna vhodná.

Tak jsem svůj výlet tematicky zaměřil spíše na unikátní broumovský klášter.

V tomto barokním skvostu je možno i přenocovat v někdejších mnišských celách. Dvoulůžková cela vyjde na 1300 Kč se snídaní.

K rozsáhlému objektu patří i pěkná, mimo sezónu nejspíš málo užívaná restaurace Tři růže.

Zrovna tam měli k mé radosti na čepu právě Opata. Žel jen jeden druh – klasický ležák.

Uvědomil jsem si, že jsem jej už po mnoho let neochutnal. Během doby svou příchuť konstantně mění. Od klasicky skromně voňavého moku přes nezaměnitelný charakter z 90. let, částečně i z první dekády 21. století až k současnosti. Je to pivo hořké s příjemnou chmelovou vůní, které mi dost připomíná některé suché německé pilsnery. Tři růže ještě nabízely Klášterní ležák, který se však vyrábí údajně v Náchodě.

Cesta od broumovského nádraží do centra je celkem bezútěšná. Kraj města vypadá jako po válce. Zdevastované budovy, ale hlavně několik trvale uzavřených hospod. Osobně mne nejvíce mrzel opuštěný hotel Černý Kůň se zavěšeným soudkem nad vchodem. Naposledy tam dle loga točili Gambrinus, ale předtím určitě Olivětín.

Na odbočce k náměstí stojí budova hospody s Radegastem, těsně před ním výčep U Votroka. Hospůdka malá, útulná, leč čepuje vedle PU jen Březňáka a to věru není žádná mňamka.

Restaurace hotelu Praha, kde se zřejmě na soutoku stékal Opat s Budvarem vypadala rovněž uzavřeně.

Naštěstí jsme objevili jednu knajpu, kde jsem viděl šanci živého večerního provozu. Vedle Opata byl na pípě rovněž IPL Tchýně z Náchoda. Je vidět, že i střední průmyslové pivovárky vstřebávají současné trendy a rozšiřují svůj, někdy trochu omezený repertoár.

Noc v klášteře byla romantická, zejména když jsem si uvědomil, že se v jeho prostorách točilo pár dílů mého oblíbeného seriálu F.L.Věk.

Ráno snídaně chutná a sytá. Je třeba se posilnit na cestu do Opočna.