Když se něco mění postupně, jedinec si to ani plně neuvědomuje.

Napadlo mne, jak bych se osobně já díval někde z roku 1989 na současný život v naší vlasti.

Automobily svítí i v letním parnu, lidé vykuřují v mraze před hospodami, i přes pokročilou komunikační techniku běhají po stále více úřadech a ještě nedávno na sebe huhňali přes protiprachové rypáky a byli policií pronásledováni a rozháněni na ulicích i v soukromí.

Nějak se té svobodě u nás nedaří.

Osobně jsem si od změny režimu na přelomu 80. a 90. let nesliboval primárně blahobyt a obchody plné luxusního zahraničního zboží, nýbrž svobodu. Svobodu cestování, vlastního rozhodování a hlavně projevu a vlastního názoru.

V naší původně „rovnostářské“ zemi se urodilo skutečně mnoho milionářů, konzum kvete a já jsem měl možnost procestovat prakticky celý svět, což by bývalo za reálného socialismu dosti obtížné.

Navíc jsem si i dost zvykl, že si v hospodě, kde jsem skoro každý den nemusím dávat pozor na tajného agenta Bretschneidera, který by si psal mé protistátní řeči na manžety a pak mne nechal zatknout.

Doba však kráčí kupředu.

Nejprve přišla tzv. „politická korektnost“. Zpočátku vágní a v dané době nepochopitelná dogmatika, která začala v USA už kdysi záměnou slov „Black“ a „African American“ a korektním přáním „Happy Holidays“ namísto tradičního „Merry Christmas“.

Živnou půdu brzy získala po celém světě. Na jejím základě jsou prakticky postaveny mimo oficiální etiku karikatury či parodie, vznikají nové, korektní termíny a člověk, který to bere vážně je pod stálým korektním tlakem. Jedná se prý o kultivovanou mluvu a vyjadřování bez náznaku jakékoliv diskriminace. Tomu má být podřízena i celá kultura.   Sněhurka by měla být černá a trpaslíci normálního vzrůstu (flagrantní diskriminace liliputánů) reprezentující sedm dalších ras nebo nejrozšířenější etnika.

Pobavila mne jedna internetová rozvaha, že by jihoafrického prezidenta Nelsona Mandelu mohl ve filmu hrát Luděk Sobota.

Toto jsou ovšem jen skromné začátky. Lidem je totiž zakazováno odlišně smýšlet.

Nemysli!

Když myslíš, tak nepiš!

Když píšeš, tak se nepodepisuj!

Když myslíš, píšeš a podepisuješ se, tak se nediv!

Bretschneideři se sice ve své původní podobě v našich hospodách téměř nevyskytují, leč přesunuli se úspěšně do kyberprostoru.

K mnoha internetovým článkům bývá připojena diskuse, která má být podle původní filosofie tohoto média svobodná.

Avšak jak říká klasik – Opak je pravdou!

Začalo to eliminací „vulgárních“ slov a pokračuje mazáním celých nepohodlných příspěvků. Vypadá to, že globálně je určena jednotná lajna a z té není radno se odchýlit.

A tady začíná znovu bretchneiderovské udavačství. Příspěvky totiž nejsou pouze pasivně cenzurovány, nýbrž i zkoumány a případně nahlašovány. Dnešní Bretschneider není haškovský horlivec nesmrtelně ve filmu ztvárněn Františkem Filipovským. Často je to zakomplexovaný jedinec, který si svým udavačstvím hodlá upravit kádrový profil nebo v budoucnu očekává zlepšení své materiální situace.

V době prvotního covidového temna v dubnu 2020, kdy u nás jeli práskači na plné obrátky a volali policii na staré babičky, které šly v noci bez roušky vynést smetí málem zapadla informace o chystaném soudním procesu s jistým panem Antonínem D. Tento tenkrát 72 letý pán si dovolil do nějaké facebookové diskuze napsat svůj názor na smrt několika českých žoldáků na zahraniční misi v Afganistánu, který se odchyloval od oficiální rétoriky a byl podle jakéhosi pofiderního paragrafu vyhodnocen jako podpora terorismu. Dotyčnému důchodci hrozily snad až tři roky vězení.

Kuriózní na této záležitosti je fakt, že dotyčný občan byl kdysi v 70. letech dva roky vězněn za otevřený dopis G. Husákovi. Zkrátka věčný disident. Asi ví proč.

Podobná kauza probíhala loni, kdy za repliku, že „teroristům byla naordinovaná jejich vlastní medicína“ v souvislosti s bombovým atentátem na mešitu na NZ hrozilo mladému bloggerovi až 6 let. Svoboda slova v praxi.

Kecy jako „demokracie není anarchie“, „svoboda jednoho člověka končí tam, kde začíná svoboda toho druhého“ nebo dokonce „lež není názor“ jen ukazují, kam jsme jako původně liberální společnost díky současným globálně činným usurpátorům došli. Jestli cenzoři a fízlové vytahují z článku 17 Listiny základních práv a svobod pouze podivnou stať č. 4, a přizpůsobují si onen dokument ke svému prospěchu, je nejvyšší čas něco dělat!

Když jsem na náměstí Lidových milicí v Ostravě v listopadu 1989 cinkal klíči, bojoval jsem za svobodu názoru. Nehodlám teď po 32 letech papouškovat mantry o smrtící chřipce nebo o potřebnosti bojkotu ruského plynu. Ať si příslovečnou hubu a krok drží vazalové dnešní orwellovské pokřivené společnosti!

Lidé však už zblbli. Onehdy jsem četl zajímavý příspěvek nějakého vymaštěnce, který vychvaloval naši demokracii a svobodu příkladem, že ve zlém Rusku za nesprávný názor na současnou válku může jedinec dostat až 15 let, zatímco u nás jen 3.

Toto se opravdu nedá slušně komentovat….