Sláva! Opět v Bratislavě. Tak kam zajdeme tentokrát? 

Je neděle a některé podniky jsou zavřené. První je v plánu lodní Dunajský pivovar v Petržalce. Ten však otvírá až v 11. Co tak si nejdříve odskočit do Patronského. Slečna na informacích si mne nedůvěřivě prohlížela když jsem jí sdělil, že chci  do Brnianské ulice jít pěšky. Ti mladí jsou dnes strašně zhýčkaní. Jdu kolem výpadovky na Brno, míjím hlavnú stanicu, pivotéku, která otvírá až zítra a uzřím logo piva Corgoň, což mi připomene, že jsem ještě nesnídal. Dvanáctka chutná docela heinekenovsky a je mi teskno z toho, jakou sračku udělal nadnárodní výrobce z onoho, v 90. letech poměrně nadějného piva.

Patrónský pivovar nenese název podle nějakého slavného patrona, ale podle továrny na munici, která tam v okolí kdysi fungovala. Normálně mi vadí, když sedím jako jediný host v hospodě a kolem mne se vyskytuje šest číšníků, jsem ale na degustační misi, tak to musím překousnout. Světlý nefiltr je uvařen poctivě, chybí mu však chuťová vyhraněnost. O něco podařenější je polotmavá 13. Nejlepším patrónským výrobkem je nakuřovaná 14 s typickou příchutí kožené podrážky. Nakuřovaného sladu tak akorát, speciál vhodně vyvážený. K chuti přijdou i klobásky marinované v černém pivu. Vzápětí se dovídám informaci, že můj vyhlídnutý Dunajský pivovar patří stejnému majiteli a má rovněž i stejného sládka a stejnou nabídku piva jako Patrónský. Je třeba změnit plán. Staroslovenský pivovar je v neděli zavřený, takže žádné smrkové, hospoda, která čepuje alternativní piva otvírá až pozdě.

Vracím se do centra a přemýšlím o pivu, když tu náhle uvidím vedle jakéhosi čtyřhvězdičkového hotelu sklobetonovou hospodu inzerující Kalteneckera z Rožňavy (je zajímavé, že v Maďarsku považují tuto značku za svou národní – že by opět Horní Uhry?) Podnik se jmenuje Fabrika a razí heslo „Šichta, na kterou se budete těšit!“ S potěšením zjišťuji, že Fabrika vaří i své vlastní pivo. Světlá 12 je hořká, že mne až mrazí. Do té snad sládek přidal vedle bohaté porce chmele i hořec a srdečník. Naproti tomu hořká Apa má své opodstatnění. Výraznější chmelová vůně vede hořkost do příjemného doznívání. Koštuji ještě pšeničnou Rožňavu, ale ta mi moc nejede. Poblíž centra vidím restauraci s Bakalářem. Je to lákavé, ale hodlám se věnovat výhradně degustaci  slovenských piv. Zkouším Urpinera 12 opakuji si ochutnávku Wywaru z Holiče. Nacházím i slušný ležák od Kalteneckera. Některé hospody inzerují vlastní značky, ale číšníci se přiznávají,že si pivo nechávají vařit v Břeclavi nebo v Kroměříži. Poslední kvasnicový kousek koštuji v drahé kavárně poblíž přístavu. Za malé pivo chtějí skoro 3 eura a sdělují mi, kde se tento mok vyrábí. Tuto informaci však již nevstřebávám. Není divu. Během několika hodin jsem v Bratislavě zdegustoval v přepočtu něco kolem devíti velkých piv.

Chtělo by to se tady ještě vrátit. Pár neprozkoumaných podniků dosud zbývá…..