Malé knížectví Monaco je známé zejména svými automobilovými závody, kasiny, aristokracií a rozmařilým životem bohatých snobů, kteří se tam přijeli vyhnout daním. A co pivo?

Jelikož je oficiálním jazykem v Monaku francouzština, měl jsem drobné problémy s komunikací již při příjezdu. Na turistických informacích jsem se ptal pochopitelně na pivovar (brewery). „Blueberry?“ otázala se s podivem pracovnice evidentně překvapena, že se někdo vypravil do Monte Carla na sběr borůvek. Slovo „brasserie“ znamená obecně pivovar i pivnici a tak spojení „brasserie petite“ může znamenat malou pivničku a nikoliv minipivovar. Nakonec jsem přece jen potřebné souřadnice získal.

Od přístavu do města vede ulice, která je zároveň slavnou závodní dráhou a je od okolí izolovaná vysokými drátěnými ploty. Když se mi konečně podařilo přejít vozovku ocitl jsem se před architektonicky honosnou budovou divadla. Všude plno turistů obdivujících luxus. Pro mne nabubřelá snobárna a nuda. Škoda, že mne už nezajímají automobily tak jako v pubertě. V Monte Carlu jsem uviděl během zhruba dvou hodin 8 Ferrari, 3 Lamborghini, 4 Bentley, 2 Rolls Royce, 3 Aston Martin, 1 Daimler a 1 McLaren, o kteréžto značce jsem si myslel, že vyrábí pouze závodní vozy F 1. Porche a nejnovější modely Mercedesů tam vlastní pouze místní chudina.

Bylo zrovna Prvního máje, průvod pracujících jsem asi zmeškal, nicméně skoro vše bylo zavřeno. Místní minipivovar byl naštěstí výjimkou. Nízká budova vedle závodního okruhu nesla hrdý nápis: Brasserie de Monaco. Interiér strohý až chladný, nejvíce slohově připomínal okolní tribuny, depa a správní budovy smontované s kovových trubek různých průměrů. Nefiltrovaná jedenáctka (tipuji podle hustoty a obsahu alkoholu 4,7%) byla standardní. Podle chlebovitosti a sladovosti se jednalo nejspíš o ležák. Pitelné, ale druhé malé za skoro 4 EUR bych si už nedal. Amber byl možná i svrchně kvašený – alespoň jsem tak porozuměl (francouzsky se to řekne d´haute fermentation přitom první slovo se vysloví něco jako „do“)a iritovala mne excesivní příchuť karamelu. Nejzdařilejší se mi zdál zřejmě pšeničňák. Měl jsem podezření, že je spodně kvašený. Chyběla mu předpisová banánovitost a tak jsem si pomyslel, že se na spilce nebo  v CK díky nižší teplotě se mohly  svrchní kvasnice zbláznit. Zásluhou evidentní jazykové bariéry jsem to však nezjistil.

Od 19 hodin bylo pivo za poloviční cenu. Hodlal jsem toho využít při mé příští návštěvě o dva týdny později. Bohužel z provozních důvodů už jsem se na monackou půdu podruhé nedostal.