Vratimovský minipivovar Brabčák v restauraci Ve dvoře otevíral v polovině roku 2012.

Od mé první návštěvy mi pivo chutnalo. Hlavně se jednalo o další svěží kryglík na naší pivní mapě. Před pár lety si Brabčák pronajal prostory přívozské hospůdky U sudu, kde čepoval výhradně své pivo. Projekt zajímavý, pivko chutné, leč ekonomicky to nevyšlo. Dnes se v těchto místech nalézá oblíbená Kurníkšopa hospoda.

Dnes není jednoduché vratimovské pivo najít. Občas nějaký ten festival, svého času se Ve dvoře vařilo pivo Kovář pro řetězec pivnic Kovárna. Proto je nejjistější zajet si na Brabčáka přímo do Vratimova.

Cesta do tohoto města z Ostravy je celkem depresivní. Vydal jsem se tam pěšky ze zastávky MHD v Kunčičkách. Nevzhledné objekty, neutěšená krajina, kontaminovaná půda. Toto jsou typické znaky Slezské Ostravy. V Kunčicích se stavuji v místní hospodě Sokolovna. Avšak pouze na kávu. Radegastem si věru nechci kazit chuť. Majitel – jmenovec Martin je přitom docela informovaný pivař. Ale proč si komplikovat provoz nějakou nezávislou značkou? Money talk.

Konečně Ve dvoře. Naposledy v onom lokálu bylo intimní osvětlení, že jsem skoro nic neviděl. Teď je tady však světlo jako v řádné hospodě. Nejprve 11°ležák. Dobrý, hořký. Bydlet ve Vratimově, tak tady chodím na žejdlík.

O něco tmavší sametově hořká 13°. Tu jsem U sudu miloval. Osobitá chuť a uspokojivá hustota . Vzadu však cítím něco jako jablečné pyré. Ale možná, že se mi to jen zdá.

Ochutnávám i dvě přítomné ipy. Obě čtrnáctky. Cítím charakter svrchně kvašených piv, ale naštěstí v teritoriu dobrého vkusu. Fénix je světlý, ta druhá ipa má dosti tmavý odstín.

Podnik se věnuje i kulinářství, v době mé návštěvy se však v interiéru nalézalo jen pár lidí konzumujících lokální pivo.

Turistům milujícím přírodu mohu doporučit návštěvu Brabčáka na závěr nějaké beskydské túry. Vratimov a zejména jeho okolí nejsou totiž nikterak malebné.