Tento hospodský sport příliš neprovozuji. Nicméně jsem byl do bowlingové hospody pozván na oslavu švagrových narozenin.

Kolem onoho objektu občas procházím. Kdysi to bývala nejspíš mateřská škola, po velké reformě z 90. let, kdy začalo být u nás dočasně méně dětí se změnila na hospodu s rozsáhlou zahrádkou.

Pamatuji si, že z některých hospodských školek nestačily ani zmizet průlezky, houpačky a pískoviště, které bývaly poté hojně užívány opileckou veřejností.

Bowling v Hrabůvce býval předtím jakousi restaurací, ve které jsem nikdy nebyl a jen si pamatuji, že nabízela mimo jiné pštrosí speciality.

Páteční pozdní odpoledne v bowlingové hospodě vypadalo tak, jak bývalo vždy zvykem. Probíhal v ní čilý ruch. Zatímco část klientů zaníceně válela koule na kuželky, které se pak samy zpětně postavily (to jsem znal jako dítě – příležitostný hráč šibeničních ruských kuželek pouze z filmu a byl jsem tím fascinován) ostatní byli rozesazeni po několika poměrně rozměrných místnostech podniku.

Na čepu byly krom Plzně a nějakých ovocných hybridů i nefiltr 10° z Moravy (FM) a polotmavá 11°. Pivo natočeno příkladně s hustou smetanovou pěnou a za příznivé teploty.

Porce lososa se bez „řádné“ přílohy (pouze s grilovanou zeleninou) zdála skromná, nakonec jsem však byl rád, že jsem ji dokázal zkonzumovat.

Obsluha mladá, kmitající a zainteresovaná. Bylo vidět, že číšníky a servírky práce baví nebo alespoň jsou si motivačně vědomi příslušné odměny.

Trochu mne pouze znejistěl závěrečný aperitiv. Fernet od firmy, o které jsem v životě neslyšel chutnal jaksi divně. Naštěstí jsme si už s metylem jako společnost poradili.

Bowling v Hrabůvce silně doporučuji. Zejména v páteční (a nejspíš i sobotní) večer.