Je to vlastně jakási francouzská verze Belgian Ale nebo i Abbay. Prostě alkoholicky i chuťově vydatné „pivo k uskladnění“.

Do Francie jsem nejdříve připlouval lodí v roce 1990 a to konkrétně do města Bordeaux známého spíše svým tradičním vinařstvím. Vždy jsem si vyměnil 20 – 30 dolarů za francouzské franky a už večer jsem žíznil. Pivo ve Francii už tehdy bylo dost drahé, na rozdíl třeba od Španělska nebo Portugalska.

Ačkoliv jsou Francouzi spíše vinařským či koňakovským národem, občas se jim podaří udělat i slušné pivo. Kdysi jsem si kupoval jejich polotmavé Jenlain. Byl to představitel francouzského pivního stylu Biere de Garde. Běžné francouzské ležáky jako je Kronenbourg 1664, Fisher, 33, nebo Meteor jsou vyráběny komerčně a ničím chuťově neupoutají Mnohem zajímavější jsou proto již zmíněná piva Biere de Garde.

Velice chutnou místní značku jsem pil před 5 lety v La Rochell. Dnešní Alsasko je celkem pivně orientováno a je v něm možno ochutnat vlastní kombinace kvazi belgických pivních stylů s německými lagery. Přesto jsem se tentokrát rozhodl vyhledat čistokrevné Biere de Garde.

Našel jsem 75 cl láhev ze sektovým uzávěrem. Pivo Ch´ti pocházelo z pivovaru Castelaine založeného již v roce 1926. Flašku jsem otevřel šetrně aby nebyla ani jedna kapka nazmar. Pivo bylo podle mého očekávání husté, poměrně čiré a ušlechtile nasládlé. Spíše sladový charakter, chmelové alikvoty jen takové, aby se neřeklo. Alkoholu 6,4, což je zřejmě standard Biere de Garde.

Druhý kus – Biere du Corbeau (havran) se sice tvářil rovněž francouzsky, avšak byl de facto vyroben v sousední Belgii. Čili bych spíše mluvil o stylu Abbay. Možná i o Strong Belgian Ale, uvážím-li, že mok měl celých 9% alkoholu. Pivo bylo mnohem více zakalené než Ch´ti a grády z něž přímo vyzařovaly. Slušná záležitost, já osobně si však raději vychutnám truňky méněoktanové.

Je to marné. Prostě v Evropě jsou vybraná piva stále ještě k pití.