Minipivovar Koníček Vojkovice vaří své pivo už osmý rok. Nedávno uvařil svou prvou pšenici.

V roce 2006 začala rodina Velkých z Vojkovic vařit pivo v zrekonstruovaném hostinci U Koníčka. Na začátku byla základní značkou světlá 11°Ryzák, ke které záhy přibyla 14°Grošák. Ve výčepu se ještě chvíli objevovalo pivo ze sousedních Nošovic (Radegast), ale to bylo brzy zrušeno a jeho místo trvale zaujal tmavý 12°ležák Vraník. Mladý sládek Mojmír je vyučen ve sládkovském oboru a pár let dokonce pracoval v nenáviděném Radegastu. I přes svůj mladý věk se již na prznění chmelového moku nemohl dívat a zběhl k rodinnému podniku. Vedle základního sortimentu dnes Koníček vyrábí i řadu speciálů od polotmavých lehkých ležáků přes pivo medové až po ultrasilné 17°a 18°speciály. Nedávno Koníček rozšířil výrobu a dnes zásobuje několik desítek hospod v širokém okolí. Management pivovárku by rád viděl své pivo stabilně i v Ostravě, ale to by se musela změnit mentalita několika dalších procent ostravské populace a rovněž distribuční politika pivovaru, což znamená vyřešení závozu zboží.

Pšeničná dvanáctka se jmenuje Bělouš a jeho ochutnání mohu každému i náročnějšímu pivaři doporučit. Typ piva weizen vyrobený naprosto profesionálně. Je určen pro milovníky přímé pšenice, kteří se obejdou bez doplňkových ingrediencí typu koriandru, hřebíčku nebo pomerančové kůry. Cokoliv Bělouš obsahuje, je použito ve vzácné vyrovnanosti a promítá se i do chuti a vůně onoho moku. Zpočátku jemný, nejspíše nezbytný banánový buket, následuje však tvrdý nástup poctivého pšeničného (nikoliv ječného) zrna. Upřímný obilný charakter mi připomněl  mé některé oblíbené značky z Kanady a USA.

Bělouš do rodiny Koníčků nádherně zapadá. I u něj je patrná rutina a znalost daného oboru – v tomto případě pivovarnictví. I když jsem zdaleka neokusil všechny Koníčkovy speciály, občas v jeho chutných pivech toužím najít něco mimořádného, zajímavého, možno nesourodého, co by profesionální degustátoři označili za senzorickou chybu. Zatím se mi to nepodařilo.