Začínám snídaní ve Fassle. Jako obvykle. Dnes si dávám místo pilse lager. Je v hezčím půllitru, ale chutná velice podobně. Pivovar založen v roce 1649 stejně jako naše Strakonice. Před hospodou však objevuji něco, čeho jsem si předtím nevšiml. Jakýsi moderní náhrobní kámen pivovarů. Tady bych to tedy nečekal. Oproti stavu z roku 1818, kdy se nalézalo v Bambergu celých 69 pivovarů jich dnes zbylo pouhých devět. Někdo by snad řekl, že je to na 75 000 celkem dobrá bilance, ale ja určitě nadšený nejsem. Je to spíš smutné. Co to říkali Einstein a Hawkins o možnosti cestování v čase? Chci se podívat do roku 1818!

Ve Schlenkerle už pomalu zavírají muj oblíbený samoobslužných prúchoďák. Blíží se zima. Ale ani v samotné hospodě není zle a plnotučný Rauch chutná. Dva starší, zřejmě čínští turisté si trochu nedůvěřivě objednávají napůl jedno pivo a porci weisswurstu. Asiat si srkne Rauchu a evidentně mu chutná. Pokýve uznale hlavou a řekne něco jako „kun tsü“, což v kantonštině nejspíš znamená pochvalu (v malajštině je to „klíč“). Je to marné. Pivo sbližuje národy!

Po cestě si ještě kupuji nějaké lahváče. Večer bude degustace.