Tento nápis mne zaujal v hlavním městě ostrovního státu Nová Kaledonie jako název ulice.

Šokovalo mne, že v Tichomoří mají ulici, která se jmenuje Slavkovská. Francouzi však dobře pamatují na legendární bitvu tří císařů, která se odehrála v roce 1805 asi 9 km od městečka Slavkov (dnes Slavkov u Brna). Slavkov má však také svoji pivní tradici. Pivo se v něm oficiálně vařilo již od 15. století, v 17. století se některé tehdejší pivovarské domy sloučily ve větší pivovar. Slavkovský pivovar fungoval až do roku 1917 kdy byl odkoupen majiteli konkurenčního pivovaru ve Hruškách a následně uzavřen. Novodobá pivní historie se začala ve Slavkově znovu psát až v roce 2012.

Podle raných fám měl být tento pivovárek luxusnějším podnikem. Kolega, který znal tamního sládka mi vyprávěl, že se místní pivo plní do stylových lahví a tomu odpovídá i cena. Letos se v naší pivotéce objevily hned 3 druhy slavkovského. Všechny byly v petkách a ani cena nebyla nijak přehnaná.

Výčepní světlá desítka je vzorným reprezentantem tohoto stylu. Pěkně hořká, vyrovnaná s příjemnou chlebovitostí v doznívání. Podobně je na tom i světlý ležák. Prostě pivo do pohody i do nepohody. Opravdu radost pít. Trochu mne zklamala černá třináctka Kancléř. Flekovský hutný styl, naštěstí ne moc sladké, očekával bych však vedle poměrně výrazného karamelu větší nápaditost.

Na stránkách slavkovského pivostánku mne však nejvíce potěšil soupis odběrných hospod. Je jich pěkná řádka. Ve Slavkově, v Brně i v širokém okolí. Další důkaz o tom, že i malinké pivovary začínají čile vařit okolo komínu.