Pardubický pivovar patří mezi ty naše střední. Vaří slušné pivo již od roku 1872 a k pivovaru patří i pěkná stylová hospůdka. Nedávno v tomto podniku uctili vzácnou návštěvu z USA.

Soudě podle televizních záběrů americkým „dragounům“ pardubický Perštejn chutnal. Řidiči ótéček pít alkohol nemohli, ostatní si dopřávali za ně. Největší popularitě se těšil 19% Porter, který se vyrábí déle než 120 let. Samozvaný český kvantitativní „pivař“, který zná jen Radegast z hospody odnaproti nebo Pilsner Urquell z nápaditých televizních reklam se zadostiučiněním praví: „Teď aspoň vědí, jak chutná pořádné pivo!“ Zřejmě zaslechl nějaké přebrané informace o nepitelných Budweiserech a Coorsech. Pravdou však je, že zhruba od poloviny 80. let minulého století americký pivovarský průmysl vzkvétá. Po celé zemi je rozeseto dnes již snad pár tisíc pivovarů a pivovarských hospod a pořádná americká knajpa bez alternativní značky na čepu v současnosti snad ani neexistuje.Jediným rozdílem mezi tamní pivní kulturou a naší je, že na Americkém kontinentu nemají pivovary tak dlouhou historii.Otázkou samozřejmě zůstává, zdali tato potěšitelná situace zajímá americké zelené mozky. V našich podmínkách bych o tom dosti pochyboval.

Historie se v naší zemi opakuje pořád dokola. Po vojskách tatarských, mongolských, tureckých, pruských, rakouských, švédských, německých či ruských se u nás promenádují amíci. A zase ta mávátka, vlaječky a zájem o jejich techniku. Toho já jsem si osobně užíval dost každý rok na 9. května. A ve svém útlém věku pamatuji i vojska Varšavské smlouvy před ostravskou Novou Radnicí. Teď už jsou na řadě konečně Číňané. Jen je mi líto, že již nežije dobrý voják Josef Švejk. Ten by nám to vysvětlil stokrát trefněji než naši nenažraní a zkorumpovaní papaláši.