Stále vzpomínám na ten loňský prosluněný podzimní den, který jsem prodegustoval v Düsseldorfu.

Tenkrát jsem po celý den popíjel místní styl – altbier. Přestože jsem svého prvního alta ochutnal již v roce 1990, opravdu to chce do Düsseldorfu zajet a s příslušným stylem se blíže seznámit. Mně se podařilo za jediný den okusit jej hned v 9 různých verzích.

Altbier je pivo svrchně kvašené, avšak s kvasnicemi je zacházeno jako se spodními. Nižší teploty kvašení a zrání a delší doba ležení. Samotný styl patří mezi ty „modernější“ neboť dle informací alty začal vařit místní pivovarník Schumacher někdy v polovině 19. století. Název „alt“ prý nemá nic společného s věkem jednotlivých várek, leč po brzkém nástupu ležáků a pilsnerů bylo nutno nějak odlišit to svoje „staré“.

V sobotu mi kolega Oppelt přivezl na ochutnání svůj vlastní altbier. Nejprve jsme skupinově (asi 10 lidí) vypili 30 l KEG Heřmanického 12°ležáku. Pivo, které upoutá svou červenozlatou barvou. Patří mezi piva méně hořká, ale má svou charakteristickou chuť, kterou kupodivu poněkud postrádám u 11°od stejného výrobce. Podle Oppelta je v moku trochu cítit diacetyl, ale mne Heřmanické (zde mám dilema ohledně velkého počátečního písmena) docela chutná.

Teď k vlastnímu šušťurskému altbieru. Je vidět, že sládek je již zkušený a stačí mu jen něco si o příslušném stylu přečíst. Jeho altbier byl skutečně čítankový. Jako bych se po 9 měsících opět vrátil do Schumachera nebo Uerige. Pivo tmavé a jinotajné. Někdo by očekával dle tmavé barvy vídeň, ale pivo má naprosto svébytnou leč nevtíravou příchuť.Je zbytečné to popisovat. Nejlepší je samozřejmě s daným druhem seznámit se osobně a na základě osobní zkušenosti si následně vytvořit vlastní názor.

Nicméně mne domácká verze düsseldorfského stylu chutnala.