V roce 1992 jsem žil docela nezdravě.

Po bohaté zimní plesové sezóně (hrál jsem v souboru plném alkoholiků) přišlo vydařené jaro. Spářka stíhala spářku, vzniklo pár nových pivovarů a některé ty starší rozšířily svůj repertoár. Koncem března jsem navíc začal hrát 3x týdně na Kolibě v Dolní Datyni. Štědří hosté rozdávali bezohledně kořalky nalevo i napravo a někdy bylo skutečně umění čestně  dokončit hudební produkci.

I doma, tenkrát na sídlišti Bělský les jsem bez jakýchkoliv zábran nezřízeně debužíroval. Každodenní nezdravé žranice, minimum pohybu a samozřejmě všudypřítomný alkohol.

Krátce po mých bouřlivých 30. narozeninách mne začala pobolívat zápěstí. Podstoupil jsem základní neurologické vyšetření (negativní) a podrobil se asi po dvou letech krevním testům. Ty zrovna moc dobře nedopadly. Glykémie na lačno dosahovala hranice 7 mmol, zvýšený byl i cholesterol a samozřejmě i ALT.

ALT (Alaninaminotransferáza)  je jedním ze čtyř základních jaterních enzymů. Jeho zvýšené hodnoty signalizují poškození cytoplazmatické membrány hepatocytů. Česky to znamená, že játra už mají lihu dost a nejprve varují než začnou natvrdo zarůstat tukem a tvrdnout. Tenkrát v polovině roku 1992 jsem se trochu životosprávově umravnil a z potenciálních diagnóz mi zůstala jen rodinná cukrovka.

Prakticky od té doby jsem pod příležitostným lékařským dohledem. Až do roku 2005, kdy jsem se stal rovnoprávným pacientem diabetologické poradny jsem zhruba dvakrát ročně absolvoval vyšetření krve, mezi něž patřilo i hodnocení ALT. Tam jsem se někdy kolem roku 1998 dopracoval až k hodnotě 2.8 (norma do 0.86).

Od roku 2005 mi přibývá prášků na všechny možné neduhy vyššího věku a jelikož subjektivně necítím žádné zdravotní obtíže, bez problémů popíjím pivo i jiné alkoholické nápoje. Případné výčitky svědomí řeším tak, že žádné testy na ALT jsem již zhruba 18 let nepodstoupil. Stále mám na paměti hororový příběh mého bývalého kolegy, který v rámci preventivní lékařské prohlídky podstoupil vyšetření krve a za několik dní měl jít k doktorovi pro výsledky. Kolem osmé hodiny večerní někdo zazvonil u dveří jeho bytu. Byl to jeho praktický lékař, který nedávno výsledky krevních testů obdržel. Zrovna hodnota ALT byla tak vysoká, že mého kolegu ukecal k okamžité hospitalizaci. To pacienta na chvíli celkem vystrašilo, takže nějakou dobu pil jenom 10°, přesto do dvou let zemřel (příčinu smrti přesně neznám, ale myslím, že to bylo něco s játry).

Letos na jaře mi můj ošetřující diabetolog zaškrtnul v biochemické žádance kolonku ALT. Nedalo se již tomu vyhnout. Takže pravda se ukáže! Asi dva týdny jsem zkoušel omezit alkohol (hlavně „tvrdý“), užíval ostropestřec a dokonce si vyvařil lektvar z rozinek.Tušil jsem však, že je již pozdě.

Výsledek mne nakonec velice překvapil. Mé ALT mělo hodnotu pouhých 0,86, což je skoro v normě. Takže co? Rychle do hospody a důstojně slavit? Raději však dostojím aristotelovské uměřenosti. Třeba ještě nemám vyhráno. Jak jsem se totiž dočetl, v některých pokročilých fázích jaterních chorob již těžce poškozená játra nevykazují zvýšení hodnot ALT či AST. Pak pacient, zpravidla již celý žlutý v nemocnici absolvuje vyšetření bilirubinu, případně příjemnou jaterní punkci.

Pijte rozumně. Cirhóza je sviňa!