Je to roztomilá móda dávat pivům lidská jména.
Už kdysi jsem pil Martina 10°nebo 16° Ondráše. Při současném stavu skoro 500 pivovarů a tisíců druhů piv se tento trend prohlubuje.
Z Uhříněvsi jsem zatím pil ipu 15° a porter. Včera jsem na čepu objevil jejich 14°speciál Alois.
Na žízeň jsem si dal jednu Zlatou Kutnou Horu. Chutnala jako někdejší tradiční 12°z nějakého slabšího českého pivovaru (Kolín, HK). Přitom cena 45 Kč za půllitr se mi zdála dosti nadsazená uvážím-li fakt, že se v podstatě jedná o průmyslové pivo dodávané dokonce i do supermarketů. Nostalgicky jsem vzpomněl na nasládlou KH z výraznou „hlínou“, která se vyráběla ještě koncem 90. let….
Černá Kateřina 12°je standardní tmavý ležák z Frýdlantu, který už znám. Takže volba dalšího piva padla na 14°Aloise.
Zpočátku bych ani nevěřil, že se jedná o vícestupňové pivo. Mok měl lehce nižší říz a opět mi evokoval 80. léta – tentokrát však již nějaký zdařilejší ležák (Primátor, Olivětín). Mám zkušenosti, že někde kolem 14% EPM se láme hranice hořkosti u spodně kvašených piv. Silnější truňky již s přibývajícím procentem alkoholu poněkud sládnou. Samozřejmě, že se to dá přerazit chmelem, ale to bývá spíše dominantou ip a ap. Alois měl vyváženou hořkost a i svou osobitou chuť. Chtěl bych si někdy dát uhříněveskou točenou 11°nebo 12°, abych pronikl do sládkovy filosofie.
V poslední době se jsem se setkal se zdařilými Märzeny z ostravského Dromedára a poděbradského Zdroje. Oba byly 14°a i přes poněkud zvýšený obsah alkoholu mi velice jely. Ze silnějších speciálů připomenu ještě 16°Valdštejn, který mi i přes svou stupňovitost chutnal přesně jako jiné výrobky z jeho mateřského pivovárku v Nové Pace.
Tak až přijedeš do Prahy, vezmu tě do podniku Pivní šenk U Kacíře.
Není sice tak drahý jako ty podniky v Ostravě, ale manžel majitelky je sládek v Uhříněvsi, tak tohle pivko tam maj pořád