Vzpomněl jsem si na svůj týdenní pobyt v Albánii v roce 2006.

V hlavním městě Tiraně neskutečný bordel. Celé město rozkopané, přeplněné popelnice a centrum ještě stále dekorované bolševickými prvky.

Co se dělo v této podivné zemi asi 30 let nikdo přesně nevěděl. Jako snad jediný stát na světě Albánie zakázala jakékoliv náboženství a problém prý dělala i se svým vzdušným prostorem. Po celé zemi byly vybudovány desetitisíce betonových bunkrů v očekávání útoku zákeřného nepřítele.

V době mé návštěvy byla Albánie rozvojovou zemí s naprosto nesrozumitelným jazykem a já byl snad jedním z prvních průkopnických českých turistů. Jedna zkušenost mne však velice potěšila. Když jsem se procházel letní Tiranou po půl osmé ráno, byla naprostá většina hospod a barů otevřena.

Pivo se albánsky řekne „birra“, stejně jako v nedaleké Itálii. Většina místních značek chutná komerčně evropsky, nejvíce je vidět národní značka Birra Tirana z pivovaru založeného v roce 1960. Jednou jsem na náměstí objevil stánek z neznámým pivem Norga. Chutnalo dosti domácky, ale alespoň se odlišovalo. Jinak mi nejvíce chutnalo pelyňkově hořké pivo Brumir.

Nejsilnější poválečnou osobností v albánské historii byl její prezident Enver Hodža, který vyslal úspěšně svou zemi na cestu maoismu (Čína byla snad jediným státem na světě, se kterou se Albánie přátelila) a mezinárodní izolace. Kus Albánie však máme v našem regionu a to ve formě hospody a minipivovaru U Hodži v centru obce Krmelín.U výčepu dokonce visí obraz pověstného diktátora a přezdívku Hodža si vysloužil už ve školních škamnech i sám majitel podniku.

Piva většinou nazvaná Syčák jsou uvařena s láskou a nadšením, i když se mnohdy zřejmě nevyvedou dle původního záměru. Současná várka se mi zdá, jako by byla vyráběna s lehkou malinovou příchutí. Připomíná mi to vzdálenou Albánii a tak jsem si pár kusů nostalgicky dal.

Pak je však vhodné zapít albánskou reminiscenci něčím českým a přímočařejším.