První noc na jihoafrické půdě proběhla díky enormní únavě z dlouhého cestování klidně. Bylo jen trochu chladno. Ráno jsem posnídal v restauraci U Zeleného delfína na břehu oceánu a byl jsem žhavý do práce.

Filmový štáb za ranního kuropění vyjel dělat přípravné práce na natáčení a po svém návratu kolem půl deváté ulehl zpět do postelí. Abych neztrácel čas, začal jsem ve společenské místnosti hostelu pracovat na další kapitole mé nové pivní knihy. Kapitola „Jak se stát pivařem“ by měla být poučná, tak jsem se snažil. Krátce po poledni přišel režisér s tím, že musíme někde sehnat láhev Pilsner Urquell. Potřeboval ji pro mne jako rekvizitu. Produkční Katka nám oznámila, že právě hovořila s referentkou SAB Milleru Azzure, která jí sdělila povzbudivou zprávu, že naše žádost o návštěvu pivovaru byla postoupena vyšší instanci. Trochu Franz Kafka.

Projeli jsme pronajatým vozem několik obchodů s alkoholem. Plzeňské pivo tam nikdo neznal. Katka si naštěstí vzpomněla, že sebou jednu půllitrovou plechovku přivezla. Romantická scéna se natáčela na pláži u Indického Oceánu. Scénář říkal, že při své procházce po pláži naleznu v písku plechovku Pilsneru, kterou vyplavila vlna oceánu. Režisér Látal vhodil plechovku do vody a pak jsme asi pět minut čekali. Vypadalo to, že se rekvizita navždy ztratila v mase slané vody. A kde teď seženeme druhou? Neptun však vyslyšel naše přání a asi po deseti minutách nám vyvrhnul dotyčnou plechovku asi o 150 metrů dále. Zvedl jsem ji z písku, prohlédl ji a pak ji vzápětí hodil zpět do oceánu. O jejím dalším osudu již není nic známo.

Večer jsem byl požádán ať napíši tématickou píseň o české pivní válce. Začal jsem na tom pracovat, neustále však trpím nedostatkem soukromí. Příští ráno jsme vyrazili za město, kde si vaří tradiční domácí pivo kmene Zulu paní Cindy. Tento kvašený nápoj se jmenuje Umqhombothi a jeho příprava je tak jednoduchá, že si jej můžeme uvařit i doma.

1 kg  Mthombo mbila

2 kg  Mthombo wamabere

2 kg  Miliemiel Quy

Vše smíchat, povařit a nechat den odležet. Nezbytnou součástí výrobní technologie je filtrace, neboť Umqhombothi se údajně v kvasnicové verzi nepije. Tekutina z kvasné kádě se postupně sbírá do jakéhosi látkového pytlíku ze síťoviny a pak se stylem starých pradlen ždímá do vedlejšího kyblíku. Zulujské „pivo“ chutná alespoň čerstvé nasládle, má barvu bílé kávy a nízký obsah alkoholu. Kupodivu mi po třech hrníčkách nebylo vůbec špatně.

Katce se mailem ozval papaláš SAB Milleru Benedict Mňaga a sděloval jí, že se na našich žádostech pracuje. V Durbanu jsme nalezli pivotéku, která obchodovala s Prazdrojem. Podle slov prodavače však toto importované pivo vůbec na odbyt nejde. Využil jsem situace a zakoupil pár lahváčů z produkce místních minipivovarů. Největší hustota těchto stánků je prý v okolí Kapského Města. Přesto je jich v celé JAR asi jen něco kolem padesáti. Během dvou dnů jsem ochutnal produkty pivovárků CBC, Darling, Robson´s a Devil´s Peak. Všechno to byly ejly o střední síle (4,5 – 5% alkoholu)s osvěžující chutí a příjemným chmelovým aromatem. Žádné z piv mne však výrazně neoslovilo.

Další scény pro film se natáčely v prostorách blízkého minipivovaru Pocupine Quil. Majitel podniku bílý rodilý Zimbabwan John Little prý vaří pivo v Údolí 1000 kopců již více než pět let. Ve svém repertoáru má běžně asi 12 druhů výhradně svrchně kvašených piv. Piva jsou chuťově vyhraněná, s výraznou ovocnou příchutí a já bych osobně přichmelil…

Noční cesta autem do Johannesburgu (cca 600 km) byla zpestřena policejní šťárou. Režisér Látal v JAR ztratil všechny doklady včetně řidičského průkazu a navíc měl v sobě alespoň pět vícestupňových piv. Již jsem viděl naši budoucnost šedě, naštěstí tolerantní policisté nás milostivě propustili. Po cestě jsme našli ubytování v poměrně luxusním bungalovu. Zítra točíme nějaké exteriéry a jedeme do centra města. SAB Miller zatím neposlal žádný termín potenciální exkurze nebo schůzky.