Plzeň mám rád. Hlavně proto, že tam nejsem odkázán jenom na plzeň.

Klub malých pivovarů otvírá až v šest večer, tak jsem si trochu zabrouzdal na internetu. Vida. Počet pivovárků v Plzeňském kraji potěšitelně roste. V poledne jsem navštívil tradiční restauraci Řemeslnická beseda a byl jsem nadšen. Vedle obligátních plzeňských produktů se na plných 19 kohoutech nacházela piva z Pivovarů Lobkowicz a hlavně, což mi udělalo největší radost, v tzv. Řemendě bylo možno ochutnat vzorky z pěti lokálních minipivovarů. Začal jsem světlou 12 z Chudenic. Poctivý ležák, ale nic, co by mne příliš upoutalo. To se však vůbec nedá říct o dvanáctce Klenot z Radnice. Poněkud samoúčelná hořkost mi zprvu evokovala podobnost s albánským Brumirem, avšak pátral jsem dál. Přišel jsem na to poměrně brzy. Klenot měl příchut částečně sena, částečně jakési další tentokrát čerstvé pícniny. Zřejmě dosti cizí element, ale alespoň jsem se nenudil. Svým ležákem se prezentoval i nejmladší plzeňský minipivovar Blahovar. Chutný, ale trochu máselný. Po svém návratu z Kostelce cítím v pivu máslo čím dál častěji.

Měním lokál a v příjemné hospůdce poblíž náměstí nalézám Purkmistra z Černic. To je pivečko! Hutné, sladové vonící decentně po ušlechtilém chmelu. Už se nemohu dočkat Klubu malých pivovarů, ale jsem trochu zklamán. Kromě Permonu žádná místní značka a to ani v láhvi či petce. Dávám si nefiltr Žatec, který mi chutná skoro stejně jako Klášter a pak váhám mezi Prague Laffe,  které se coby létající pivo momentálně vaří v Litoměřicích a polotmavým speciálem z budějovického minipivovaru Krajinská 27. Vítězí nižší cena, ovšem pivo z Budějic mne nikterak nenadchlo. Rychle zpět do Řemendy! Zbývá si připomenout dobřanské. Dvanáctka kvalitní. Mohla by se zase někdy objevit v Ostravě. Příjemný den ukončuji Karolínou Světlou z Čižic. Ta je však jaksi zgrclá a čpí zatuchlinou. Někdy to prostě nevyjde. Chci si spravit chut‘ nedalekým Bakalářem, ale nakonec odcházím spát. Zítra mne čeká pivovárek Pod lípou v Kyšicích.