Skotsko jako takové znám jenom z knížek a z filmů.
Vím, že tam muži nosí sukni tzv. kilt, skotský ovčák je naše kolie, Skotsko je kolébkou jednosladové whisky a Skotové jsou žertem považováni za šetřivý až lakomý národ.
Co udělá Angličan, když se stane plešatým? – Koupí si paruku.
A co udělá Skot? – Prodá hřeben.
Mezi další skotské asociace patří lochneská příšera a ragtimový klavírista Scott Joplin.
Pivní styl Schotch Ale u nás zatím příliš nezdomácněl.
Měl jsem párkrát příležitost ochutnat jej i mimo Skotsko. Nejvíce mi snad chutnal na Kajmanských Ostrovech (Old Dutch).
Mám o tomto stylu představu, že se má jednat o suchý, strohý a trochu i drsný mok. Alespoň tak nějak mi i párkrát chutnal.
Do Kurníku-Šopy jsem zavítal hlavně kvůli Kynšperskému Zajíci. Tato značka mi chutná střídavě. A nejvíc přímo v pivovaru, když je člověk obeznámen z dlouhou historií provozovny a některými jejich majiteli mezi nimiž dominuje baron Haas, oblíbený lidumil a erotoman.
V Kurníku mi byl Kynšperk natočen jako vždy vzorově, přesto mne však svoji chutí tehdy vůbec neuchvátil. A to ani když jsem si představoval jeho založení a první várky v rušném 16. století.
Nu což. Dalšího si už nedám. Že bych vyzkoušel něco nového (a drahého) z jiné pípy?
Belgii tohoto dne zastupoval pivovar Silly (což anglicky znamená „hloupý“, ale myslím, že se jedná pouze o shodu slov) právě se svým pivem Scotch Ale.
Představil jsem si zajímavou kombinaci Belgie a Skotska a truňk si objednal.
Nikterak nadšený jsem však nebyl. Scotch Ale byl hodně silný (kolem 20% EPM) a tudíž jej nerozlučně provázela celkem intenzivní sladkost. Ta prostupovala v prvním plánu celou chutí a maskovala jiné možné degustační vjemy. Nejintenzivnější mi, bohužel připadal výživný karamel.
Co se dá dělat? Budu se muset do Skotska vypravit, abych si Scotch Ale vychutnal reálně v zemi jeho původu.
P.S.
Mladý skot spravuje střechu svého domu, uklouzne a padá. Když letí kolem kuchyně křičí na manželku:
„Pro mne dnes večeři nechystej….!“