Vlastně se jmenoval Petr a Upír mu pouze říkali.
Aby dostál své přezdívce tak sál. Přímo sosal. Naštěstí ne krev, ale alkohol ve všech jeho dostupných formách.
Přes svůj jednoznačně kladný vztah k etanolu úspěšně završil svůj pracovní život a nedávno vstoupil do stavu penzisty.
Kromě piva a tuzemského rumu miloval také hudbu. Docela slušně zpíval a doprovázel se na kytaru. Ani se mi nechtělo věřit, kolik si pamatuje českých textů.
Dlouho působil jako sólový zpěvák v amatérské bigbeatové kapele s příznačným názvem Promile.
Potkával jsem ho poměrně často v hlučínské, dnes už uzavřené pivnici U Bětky a to zejména v ranních hodinách. Někdy pil sám, jindy byl v doprovodu své o pár let mladší sousedky, se kterou sdíleli stejnou životní vášeň.
Naposledy jsem si Upíra užil na Silvestra 2018. To se na turistické chatě ve Vsetínských Vrších stačil od rána do 1 hodiny po půlnoci třikrát úplně zbořit, usnout a pak skoro zčerstva opět bavit uzavřenou společnost svou hudební produkcí.
Zemřel ve věku 64 let. Údajně měl něco se střevy.
Podle mne se regulérně uchlastal.
Optikou B.CH.Š.se jednalo o nadstandardního konzumenta, který své mezery ve vzdělání pivních nauk kompenzoval zvýšenou konzumací.
V hospodě s ním však vždy bývala dobrá zábava.
Asi se nic nemá přehánět.
Upír Petr si svůj život užil dle své volby.
Možná by se dožil 90 let v nesnesitelné nudě.
Šťastnou cestou do pivního ráje!