Zítra je 17. prosince. Na rozdíl od stejného data v listopadu žádný významný den. Svátek má Daniel a tohoto dne v roce 1938 se narodila moje matka.

Dále pak si pamatuji, že 17.12.1980 jsem měl své první legální rande a o šest let později jsem letěl malým čtyřmístným letadlem nad Skalistými Horami.

Přesto nejčastěji vzpomínám na tento den v roce 1996. Tenkrát 17. prosince v Peru přepadla ozbrojená teroristická skupina japonskou ambasádu (jiné prameny tvrdí, že dům velvyslance), ve které se zrovna konal prominentní banket se zastoupením mnoha politiků a jiných významných osobností. Přepadení zorganizovala a provedla peruánská teroristická skupina MRTA (Movimiento de Resistencía Tupac Amaru). Toto militantní hnutí vyznávalo Marxismus, zatímco podobná organizace ve stejné zemi El Sendero Luminoso (Světlá Stezka) spíše stranila Maoismu.

Po několika dnech teroristé propustili většinu rukojmí a začala jednat s peruánskou vládou o svých podmínkách. Na diplomatické půdě zůstalo několik desítek zajatců. Vyjednávání se ujal známý peruánský katolický farář, který měl autoritu i u únosců. Jednání se protahovala a vyhrocená situace trvala několik měsíců. Avšak v té době již vláda realizovala svůj záchranný zásah.

V předmětech přinesených obětím přepadení jako byly knihy, kytara či léky byly propašovány mikrokamery, mikrofony a ostatní materiál, který měl pomáhat uskutečnit finální záchrannou akci. Ve stejné době v jednom pralese vznikla přesná kopie inkriminované budovy, na níž se cvičilo elitní peruánské komando. Začaly také výkopové práce na výstavbě tajného tunelu.

Jednání se stále protahovala a teroristé už začali být nervózní. Ze svých požadavků stále ustupovali a nakonec trvali prý jen na propuštění manželky svého vůdce z vězení.

22. dubna 1997 dostali rukojmí tajnou instrukci vyklidit první patro budovy. Odpolední siestu si únosci krátili fotbalem, který hráli v rozlehlém sále. Blesková akce trvala jen několik minut. Překvapení teroristé se nezmohli na žádný odpor a byli nemilosrdně postříleni. O život bohužel přišli i dva členové armádního komanda. Jedinou obětí z řad rukojmí byl jistý starý muž, který zemřel na náhlou srdeční příhodu.

Peruánská vláda a japonsko – peruánský prezident Fujimori byli lidem své země oslavováni jako národní hrdinové. Tentýž prezident se však po letech stal obětí skandální korupční aféry a tajně opustil zemi.

V roce 2005 proběhl v Peru pokus o revizi a kriminalizaci tohoto protiteroristického zásahu. Ubohým teroristům prý byla odepřena občanská práva – mimo jiné i právo na řádný soud. Soudci nejvyššího soudu naštěstí smetli tento bizarní návrh se stolu a peruánští sluníčkáři ostrouhali.

Od té doby se prý už kluci a holky z Tupac Amaru nepouštějí do žádných větších akcí.

Měl jsem příležitost ochutnat dvě piva z Peru a obě to byly neatraktivní sračky.