Tento publicistický pořad ČT jsem téměř pravidelně sledovával v neděli večer.

A to až do osudného říjnového večera, kdy v něm vystoupilo trio zlověstných panikářských arcilotrů Kubek, Hořejší a Flegr a jediným tématem programu byly mrazáky v ulicích a vymření českého národa.

Od té doby dávám v této večerní době přednost jiným TV kanálům, leč včera jsem neodolal a na Noru Fridrichovou jsem se podíval.

I v této epizodě se přednostně probíralo kovidové téma. Tentokrát se hovořilo o kompenzaci živnostníkům za nuceně pozastavené podnikání ze strany státu za posledních cca 10 měsíců. Jen pro stručnou rekapitulaci: Vláda svévolně zavedla v naší zemi stanné právo, které s podporou jinak démonizovaných komunistů hodlá prodlužovat podle své nectěné libosti. V této době po vzoru Klementa Gottwalda ruší (přerušuje) živnosti tisícům živnostníků, kteří se dostávají do likvidačních životních situací. Již od loňského dubna se snaží tato bolševicko-fašistická banda vyhnout svým povinnostem kompenzovat těmto daňovým poplatníkům jejich vzniklé škody. Nejprve snahou o nezákonné převedení některých důležitých kompetencí na Ministerstvo zdravotnictví, což nevyšlo. Nyní je hlavní strategií mlžení a hlavně, jako už skoro rok strašení, obviňování a vyhrožování.

Nicméně vláda již od března 2020 vymyslela úctyhodných 42 programů pomoci zbídačelému obyvatelstvu. Kdyby toto všechno fungovalo, zřejmě bychom všichni žili v blahobytu a koronavirus bychom si hýčkali. Leč to bychom nesměli žít v ČR.

Jak je to v současnosti s pomocí našim hospodám? Obyčejný pivař by si řekl, že by si jejich nešťastní a omezovaní provozovatelé z megasekery deficitu státního rozpočtu ve výši půl bilionu Kč mohli něco ukrojit. Avšak toto je pouhá idylická představa. Na propagované programy Covid 1, Covid 2, Covid 3, Covid nájem apod. není vůbec jednoduché dosáhnout, neboť v tom zejména brání již od dob Rakouska-Uherska neustále se rozšiřující a zdokonalující obludný byrokratický aparát.

A hle! Když 41 uvedených podpůrných programů evidentně nestačilo, hned je tady program nový. Tentokrát se tematicky nazývá Covid Gastro. Na první poslech to vypadá poměrně nadějně, leč to bychom nesměli žít v ČR.

Na obrazovce státního média, které je ústřední hlásnou troubou zločinného režimu se kupodivu objevují osoby kritizující naši současnou vládu. A to hlavně z řad živnostníků. Jejich stížnosti jsou jasné. Veškerá inzerovaná „pomoc“ vlády, která sama založila požár, aby jej mohla hasit je naprosto nedostatečná, navíc neskonale zatížena administrativními břemeny. Na výplatu sporých kompenzací se čeká celé měsíce, někdy jsou i ty žadatelům odmítnuty. Jistý podnikatel, který provozuje restauraci v sousedním Německu popisuje, kterak dostal požadovanou podporu během dvou dnů od podání žádosti. Avšak v zemi, kde na jednoho úředníka připadá neskutečných 23 občanů máme smůlu. Plně vytížený a permanentně nevyspalý ministr všeho Havlíček dokonce obhajuje jednu z podmínek pomoci Covidu Gastro, aby aplikant k žádosti připojil své čestné prohlášení, že do tří měsíců nezkrachuje. Presumpce jasnovidectví. Pamatuji si, kterak jistá prodavačka v obchodu s hudebními nástroji reagovala na prosbu mého kolegy, který si chtěl jen vyzkoušet nový typ baskytary dotazem: „A koupíte si ji?“

Další téma publicistické relace není o moc optimističtější. Parlament (v omezeném režimu) prý schválil nový zákon, podle něhož budou do několika let muset v supermarketech produkty českých výrobců potravin dosahovat podílu 75% skutečného sortimentu. Zní to jako pomoc tuzemským zemědělcům, ale je to jen další populistický paskvil. Za posledních 30 let devastace českého zemědělství a potravinářství jsou již karty rozdány jinak. A odpůrci tohoto zákona bohužel správně argumentují tím, že v tomto případě by finální spotřebitel obdržel méně kvalitní výrobek za vyšší cenu. Rajčata by tak údajně zmizela z našeho trhu za dva měsíce a paštiky dokonce do pěti dnů. To však není pouze vina našich kolchozníků, nýbrž scestné politiky pokřivujících netržních dotací, likvidace tuzemských rostlinných i živočišných kapacit a odevzdané rezignace na velice důležitou potravinovou soběstačnost, která prý v současnosti ve státě, který byl v tomto segmentu nezávislý na importu (samozřejmě kromě tenkrát úzkoprofilového jižního ovoce) a ještě potraviny vyvážel, činí 40 – 60%. Už když jsem v 90. letech viděl v obchodech velká drahá jablka ze zahraničí, zatímco českým sadařům malvice hnily na zahradách, věděl jsem , že něco není v pořádku.

Aspoň, že v tom pivu jsme ZATÍM soběstační.

Při sledování včerejších 168 hodin jsem se opět nasral a příští neděli si určitě zvolím ke sledování jiný program.