Pro pivaře je voda (H2O) zpravidla okrajovou záležitostí. Jelikož ji nepije, slouží mu maximálně k vymývání pivního skla. Občas se však voda dostane i mimo svá vyhrazená místa a pronikne do sdělovacích prostředků i do lidských příbytků. Říká se tomu povodeň

Katastrofické povodně v létě 1997 jsem prožíval v suchých lesích Aljašky. O dosahu velké vody jsem neměl představu až do té doby kdy jsem uviděl novinovou fotografii dvou železnčářů, kteří se po zaplavených prostorách hlavního nádraží pohybují na lodičkách. O pět let později jsem v USA sledoval průběh pražských povodní na internetu a znepokojen jsem telefonoval do Pivovarského domu jestli je vše v suchu.

Živelné pohromy této kategorie se bohužel staly na různých místech naší země skoro každoroční realitou. Zmatky v dopravě, škody na majetku a zejména lidské oběti – to jsou negativní dopady situace, kdy se životodárná voda zblázní. Je nesmysl bydlet u řeky nebo potoka. Před pár lety jsme však zjistili, že v nebezpečí jsou i stavení poblíž polí, neboť rozmokne hlína a domečky zaplaví bahno. Je lepší bydlet na kopci, říkal jsem si zhruba do roku 1994, kdy jsem viděl dokumentární záběry z Kalifornie kdy haciendy na vršku se díky rozmočenému jílu sesuly z několikadesítekmetrové výšky. Pamatuji si též srdceryvnou nahrávku zdrcené rodiny, která několik minut sledovala jak jim jejich domek odnáší rozběsněná řeka. Následky povodní se táhnou pár dalších let. V Troubkách prý na podzim 1997 zabili pošťačku, která přišla vybírat vodné – stočné a se zlou se potázal i přespolní host, který si v místní krčmě objednal utopence.

Nejhorší na celé věci je, že není na koho nadávat. I když nakonec pár terčů by se našlo. Naši neprozíraví předkové, kteří již před tisíci lety začali s kácením lesů, komunisti regulující vodní toky (poroučení dešti), industrialisté, kteří vypouštějí do ovzduší exhalace a pitomci, kteří to vehementně popírají (Václav Klaus + comp.).

Situace, která v těchto dnech panuje v Ústí pod Labem je kritická. Infrastruktura přestává fungovat a lidé opět zažívají adrenalinové situace. Když prší a je chladno není ani ta správná žízeň. Jen doufejme, že zkázonosné záplavy nepoškodí příjemnou ústeckou minipivovarskou hospodu Na Rychtě.