Místo nosu mrkev – Sbírka instantní poezie
Sebevrahové
Jednoho dne smutný skeptik
Pozřel pytel neuroleptik
Otevřel pak velký septik
(pomáhal mu epileptik)
A poté co jen prstík smočil
Dovnitř žumpy směle skočil
Potvrdil tak lidstvu navždy
Svůj úmysl sebevraždy
Týden nato jistý etik
Užil vagón analgetik
A i potom dlouho váhal
A nikdo mu nepomáhal
Nakonec si v šedém davu
Ostrou břitvou uříz´ hlavu
Do kaluže spadlo tělo
Ani ho to nebolelo
„Doufám, že je voda čistá!“
Pravil mladý optimista
Malé dítě se ho táže
Proč si na krk kámen váže
„Každý jednou umřít musí“
Odpovídá s kůží husí
„Na hrob ať mi dají kvítí
Uč se synu moudrým býti….“
Pro ty, co jedí rychle a všechno
Učme děti rychle žrát
Ať nejsou tak smutné
Málokdo to dělá rád
Ale je to nutné
Také nás to učili
Rychle zhltat žrádlo
Pak jsme hubu sušili
A měli mokré prádlo
Kdo první dojed´ ten byl král
A poslední byl debil
Každý z nás tu blbost hrál
Kdo ne, ten jak by nebyl
Také já jsem jednou zpych´
Když žraní stal se králem
Jak tramvaj nacpaný měl břich
Na JIPce skončil málem
Učme děti všechno žrát
Škraloupy, žíly, šlachy
Pouze tak jim můžem´dát
Žaludek za všechny prachy
Opuštěná je krupice
Držťkovka leží ladem
A přitom kdesi v Africe
Kojenci hynou hladem
Podej strávníkovi prst
Už by chtěl celou ruku
Tak mu raději vloček hrst
Rozpusť v rybím tuku
Učme se všichni rychle žrát
Jak prase hltá splašky
Budeme šťastní napořád
Komici nutriční frašky
Pokrytec (na melodii písně „Pec nám spadla“)
Když jsem volal na komunál ostrá slova padala
Šéfka místo pokrývače pokrytce mi poslala
Je to skoro prý to samé, dopřává mi poslechu
Jenže tohle individuum nevyleze na střechu
Nepokrývá, jenom chlastá, uráží mou rodinu
Přitom bere podle smlouvy 205 na hodinu
Zavoláme na zedníka, ten má velké kladivo
Tím pokrytce zmasakruje – potom půjdem´na pivo
Kulturní notorik
Neplivejte prosím na zem
Ležím zpitý pod obrazem
Od Emila Filly
Po fernetu padnu vždycky
Pod nějaký skvost kubistický
V nečekané chvíli
Po červeném vínu zase
S gustem lehám pod Rabase
Je to moje radost
Žízeň velká, sklenka suchá
Hledám kde je Alfons Mucha
Pro něho mám slabost….
Symbolisté
Symbolistu Březinu pozvali na slezinu
On je totiž Otokar velký znalec motokár
Na akci byl také kolega Sova
Minule se líbil, tak pozvali ho znova
Oni ti umělci mají totiž faktor lidský
Mluví jen v náznacích a pijí pouze symbolicky
Nebyl však pozván básník Machar
Ten není v oblibě neboť je chachar
Dopis bývalému zaměstnavateli
Asi před patnácti lety
Natíral jsem parapety
Tuto práci s jistou cenou
Dodnes nemám zaplacenou
Chtěl jsem gáži v hotovosti
Vůle nebylo však dosti
Výmluva to byla prvá
Převod peněz dlouho trvá
Stokrát již jsem vystál frontu
Na informace o svém kontu
Nazývám vás sprostým lhářem
V tryzně nad svým honorářem
Za nesplacenou fakturu
Udělám vám frakturu!
Míšeňská ( Dichtung aus Meisen )
Při procházce ranní Míšní
Vytek´mi mok mozkomíšní
Viděl to pár mladých Prusů
Ti snad budou držet pusu
Proto však rozhodně nesložím funkci
Raději podstoupím lumbální punkci
Takže vše nejlepší do Nového roku
A hlavně hodně dobrého (mozkomíšního) moku!
Kamil
Kamil je drobný a má tmavou kůži
Na koho se podívá, tomu dluží
Nemá vůbec žádné konto v Bance
Občas dělá bordel na Srí Lance
Na tváři má od lepry rudé flíčky
Několikrát denně pálí vonné svíčky
On je totiž Kamil
Čistokrevný Tamil
Sněhuláci
V kupé v rychlém nočním vlaku
Jede parta sněhuláků
Ptá se malý sněhuláček:
„Kampak jede tento vláček?“
Otec kastrol narovná si
Velká mrkev vlhne dojetím
Už je konec zimní krásy
Poctí syna vroucím objetím
„Jelikož je konec roku
Domů se už nikdy nevrátíš
Jedem´ totiž do Bangkoku
Vodou jsi a ve vodu se obrátíš….“
Koktejl
Dnes se zase naperu
Z celeru, z celeru
Namíchám si silný drink
Známý z dynastie Ming
Přidám tam i petržel
Bohužel, bohužel
Slyším křičet babičku
Ať tam dám i ředkvičku
Vidět víc už nebudem´
Kedluben, kedluben
A úplně nahoru
Plácnu shnilou bramboru
Čím to všechno zalijem´?
Metylem, metylem!!
Bílí rasisté
Křováci v nás vidí zrůdu
Mugabe nám krade půdu
Nebojí se špatné karmy
Vyvlastňuje naše farmy
Ale my zajisté
Jsme bílí rasisté…
Milujeme bodré Romy
Co nám ničí naše domy
Má to však i svoje klady
Nepustí nás do Kanady
Ale my zajisté
Jsme bílí rasisté…
Tak jen mlčme, plaťme daně
Pořádejme sbírky na ně
A tak často smutno je mi
Jak cizinci ve vlastní zemi
Ale my zajisté
Jsme bílí rasisté…
Zakopaná sekera
S indiánským náčelníkem
Popíjíme kafe s mlíkem
Sekeru už zakopal
Pomoh´ by mu samopal?
Hledá datum v kalendáři
Kdy to natře bledé tváři
Přinesu mu v šest
Pancéřovou pěst
Planá nabídka
Na pobřeží Slezské Harty
Dám Ti PIN své zlaté karty
Informace bude kusá
Je to rok smrti Jana Husa
Nabídka to byla planá
Ty jsi hrozně nevzdělaná
Pomnožná
Říkáš, že je nemožné
Dělit věci pomnožné?
Hlavu Ti snad zamotá
Opuštěná kalhota
Výmyslů že je to snůška?
Pohleď – támhle leží nůžka
Školní rok už začíná
Utekla Ti prázdnina
Aby výčet plný byl
Rosí se mi levý brýl
Naštvaný jsi? Čert Ti věř!
Hlučně zabouchl jsi dveř
S kým chodím na pivo a s kým ne
Když to tak vezmu kolem a kolem
Nechodím na pivo s kdejakým volem
Místo nosu mrkev
Nepřítel můj leží v rakvi
Už je týden mrtev
A tak běhám po hřbitově
Všude sháním mrkev
Jak namíchnout pozůstalé?
Nebudu se rouhat
Začnu ihned po obřadu
Mrkvičku jim strouhat
Zavřeli už zeleninu
Seženu ji v tesku
Pěkný recept na strouhání
Objevil jsem v Blesku
Při strouhání ještě řeknu
Nějakou vtipnou glosu
Konečně jsem našel mrkev
Mám ji místo nosu
Svobodné Azory
Souostroví Azory hlídá si své názory
Dokonce i každý Azor má na věci jiný názor
Velikou to mají kliku, že jsou kdesi v Atlantiku
V Evropě by byly stále jedním břehem v kriminále
Sarkozyho ledvina
Prezident Sarkozy
Probral se z narkózy
Opatrně zvedl peřinu
Zjistil, že má jenom jednu ledvinu
A k tomu ještě pravou!
Tudíž vzali mu tu zdravou!
Může odjet do Francie
Kde se tolik víno pije?
Dovolenou místo v Gíze
Stráví zde na dialýze
Pak mu oči vyklová
Kolegyně Merkelová
Nepříjemný incident
Ještě že je prezident!
Radar
Slyšel jsem tu zprávu v baru
Tak už máte po radaru!
Obama oznámil suše:
„Ruším blbé plány Bushe“
Vondra ani Topolánek
Nebudou mít klidný spánek
Schwarzenberg jak přítel USA
Klidně by zas přizval Rusa
Hledají teď s Havlem v čele
Komu zas vlézt do prdele
Vláda už je nová sice
Ale věrná Americe
Postavte jim u Kuřimi
Kárný tábor pro Muslimy!
Bora – Bora
Na Boře – Boře
Tahiťan oře
Všude jsou korály
Kolem je moře
Oblečen spoře
Rolník má hoře
Neboť se narodil
Na Boře – Boře
Kdyby se narodil
Poblíž Raratongy
Zase by nevznikly
Takové songy
Disciplinovaný organismus
V hospodě už vědí
Kdy mne játra svědí
Vždycky když mám jmeniny
Na doraz jedou ledviny
Jako živá vířivka
Funguje mi slinivka
Ztrávilo by dřevo
Mé štíhlé tlusté střevo
Brzy pivo osloví
Můj zdravý měchýř močový
Hody hody doprovody
Pročistím si žlučovody
Podejte mi ručník
Zas mne zradil žlučník!
Lazar
Cholera, cholera, Štěpáne
Co to neseš v membráně?
Nesu nesu tuberu
Brzy se z ní poseru
Doktoři se sběhli
Prstem ani nehli
Ovlivní snad jejich city
Zvýšené mé leukocyty?
Tetanus, tetanus, Štěpáne
Tohle se asi nestane!
Prasečí chřipka
Pilný horník v karanténě
Oběsil se na anténě
Nesnášel tu isolaci
Navíc dlouho nebyl v práci
Poznal ARO ba i JIPku
Prasečí on dostal chřipku
Vysvětlit byl schopen plynně
Od které to chytil svině
Chorobu svou těžce nesl
Přál si, aby mrtev klesl
Anténa ho neunesla
Neboť byla značky Tesla
Portugalec
V tramvaji si hryzal palec
Černovlasý Portugalec
Na kůži měl zaschlý dehet
Kousal až si zlomil nehet
Podle čísla telefonu
Bydlel zřejmě v Lisabonu
Do Ostravy přijel asi
Shánět šampón na své vlasy
Pak chce odjet do Žiliny
Neb se bojí rakoviny
Už ho vidím zpod svých víček
Jak si kouše prsteníček
Generál von Königshafen
Generál von Königshafen
Po vítězné bitvě
Odešel už do důchodu
A usadil se v Litvě
Celý život velebil pak
Pohostinnou Litvu
Když umřel – hned ho pochovali
Neb si nepřál pitvu
Qantas
Poté co mne uštkla zmije
Odletěl jsem z Austrálie
V letadle mne chytá fantas
Letím totiž s firmou Qantas
Kdybych přesed´na Lufthansu
Byl bych zase dva dny v transu
Už se těším na pivo!
Co když dojde palivo?
Všichni by se mi však smáli
V Honk-kongu jsme tankovali
Z okénka je vidět Praha
Avšak náhle spatřím vraha
Pročpak letí s Qantasem
Arab s dýkou za pasem
Ptát se nikdy nepřestanu
Co když patří k Talibanu?
Dobře odhalil jsem zradu
Přistáváme v Pražském hradu…
Prší Prší (na melodii „Prší Prší“)
Prší prší, jen se leje
A já pluji do Guineje
Ekologická
V lese, v poušti, na jezeře, na pólu i v tropu
Zanechává člověk svoji karbonovou stopu
Pod vidinou blahobytu zradil svoji víru
Kope rýčem freonovým ozónovou díru
Podnebí se otepluje, ledy tají lehce
Demagog však tuhle zkázu zjevně vidět nechce
Zvířata nám vymírají, souostroví mizí
Pro globální byrokraty je však tento problém cizí
Tak to sveďme na přírodu – ta za všechno může
Ekolog jen mávl rukou a vyletěl z kůže
Jan Žižka
V ústavu nevidomých v Jihlavě
Spatřil jsem Jana Žižku s korunou na hlavě
Já bláhový zapomněl jsem málem
Že mezi slepými je jednooký králem
Stará panna
„S poctivostí nejdál dojdeš“
Řekla stará panna na konci světa…
Kudrna
Jede Kudrna, jede do Brna
Na operaci ječného zrna
Hele, Kudrno, namaž si zrno
Ty se nestarej, ty blbá srno!
Život v bludu
Jak Diogenes v sudu
Žiji život v bludu
A bez kouska studu
Žít tak dále budu
Zlý satyr mi však ukáže
Že kdo tak žije, se zlou se potáže
Zabiji tu obludu
Žít v bludu už nebudu!
Polibek Múzy
Včera v noci mne políbila Múza
Na rtu mi vyrašil opar – no hrůza!
Kdyby mne políbila pouze na čelo
To by se mi ale asi psát moc nechtělo
Když Múza vidí, že básník se fláká
Tak mu preventivně dá francouzáka
Ta moje Múza je pěkná čúza
Ale my umělci stejně jsme lůza
Silvestr gurmána
Za dveřmi je Silvestr
Zamrzly už plody
V ledničce mám Worcester
To zas budou hody!
Piškot natřu hořčicí
Schyzofrenní toasty
Osmažím si štěnici
Zakousnu dva chrousty
Černá ovce rodiny
Jsem černá ovce rodiny
Nevím dne ani hodiny
Kdy mne někdo praští do čela
A odbarví mou vlnu do běla
Jsem nepohledná bílá vrána
Čekám kdy otevře se brána
A přestože jsem nepatřičně bledá
Budu tam kde vrána k vráně sedá
Tam kde si ptáci bez vyjímky věří
A ze závisti si neškubají peří
Čekání na Lívii ( Podle S. Becketa )
Čekání, Čekání….
Pouhé času mrhání
Lokálem zní blbá disco – píseň
Sýr už chytá nežádoucí plíseň
Kolik vína do hrdla se vejde?
Livia však stále ještě nejde
Čekání, čekání….
Roztodivné konání
Za chvíli se čas kupředu mění
Ona tu však stále ještě není
Všude kolem opilecké tváře
Marně hledám záblesk svatozáře
Čekání, čekání….
K zoufalství mne dohání
Z červeného hlava se už motá
Raději bych čekal na Godota
Jeho existence je jen iluzorní
Znaven padám na své lůžko horní
Čekání, čekání….
Spánek mne snad zachrání
Proč se mi nelíbí na lodi
Na lodi se mi nelíbí že pluje
Kdo trpí mořskou nemocí, ten bluje
Skoro dvacet let se tak plavím
Mnohé svátky tu osaměle slavím
Všichni jsou tu na mne hodní
Já jsem však osoba zjevně paranoidní
Jako pointu tohoto příběhu
Hledám možnost jak zůstat na břehu
Na lodi se mi nelíbí že houká
Že každý špindíra po mne nevraživě kouká
Přitom kdyby v mládí cvičil na piáno
Nemusel by dnes vstávat v pět každé ráno
Všichni jsou tu na mne laskaví
Když jim jednu vrazím, hned mi druhou tvář nastaví
Proč zas další debil na mne blbě tlemí?
Přemýšlím jak rychle utéct do vnitrozemí
Na lodi se mi nelíbí když prší
Když je horko, chladno, z komína jiskry když srší
Nemám rád důstojníky ani lodní manažéry
Nejvíce však nenávidím tupé pasažéry
Všichni jsou tu slušní a ochotní
Pro mne jsou to však jen krypli bigotní
V životě již nechci vidět slanou vodu
Bez loučení tryskem prchám do důchodu
Tanečnice z Lúčnice
Tanečnice z Lúčnice
Jedí krevní tučnice
Jsou to teprv učnice
Nejtučnější z ulice
Hospodská
Pan výčepní Karel a paní vedoucí
Dělali to spolu na podlaze plovoucí
Kapající pípa, špinavé sklenice
Ve výčepu však sex vždy chutná velice
Osvobozují se z hospodského marasmu
Vedoucí se třese, už je blízko orgasmu
Zapomněla sčítat pivo i večeře
Inventura však důrazně klepe na dveře
Dobře ti tak, nymfomanko
Nestaráš se – tak máš manko!
Jak jsem se nestal řidičem trolejbusu
Rychle nalij ještě víno a dej mi pusu
Budu ti vyprávět jak jsem se nestal řidičem trolejbusu
Pocházím ze skromné příměstské rodiny
Od mládí vdechuji jedové zplodiny
CO3, H2S, jinak skoro nic
V osmi jsem dosáhl zápalu plic
Má babička byla žena v domácnosti
Koláče s povidly – symbol nevinnosti
Dědeček umřel když mi bylo devět
Kdo sedí je sedan, kdo bručí je medvěd
Ve čtvrté třídě jsem kouřil jen Lípy
A přál si vášnivě Rychlejší Šípy
Pak osud řekl: „Zlobivý kluku
Pozítří na saních zlomíš si ruku!“
Zatímco Sakmar dřel v uhelném dole
Já jsem si užíval v hudební škole
Ve školce odmítal planý čaj s mlíkem
Na nejlepší cestě stát se příživníkem
Otec byl ředitel podniku Labora
Praděd zas dozorce kárného tábora
Končím to story s pocitem hnusu
Tak jsem se nestal řidičem trolejbusu
Můj soused Zbylátný
Můj soused Zbylátný má dva velké byty
V životě však nebyl na Tahiti
Má též auto a přepychovou chatu
Nikdy však nepil pivo na Vanuatu
Žije z roku na rok a vůbec nemá v plánu
Navštívit nějakou mešitu v Pákistánu
Jeho život je jednoduchý jak facka
Každé léto jezdí k moři do Chorvatska
Třicet kilo konzerv, tři basy Budvaru
Škodovkou pak vyráží na jih do Hvaru
Finančně tam drží zkrátka svoji rodinu
Pohlavkuje děti když chtějí zmrzlinu
Ten kdo utrácí hodně, sám sebe oloupí
Proto si tam soused ani pivo nekoupí
Až jednou umře věkem či na nějakou chorobu
Jsem zvědav co si vezme sebou do hrobu
Báseň, kterou jsem nikdy nenapsal
Nevinný sklípek
Pepa si uvařil k obědu slípku
A šel hledat pravdu do vinného sklípku
Pravda se hledá nejlépe ve vínu
Říká si Pepa u láhve Tramínu
Pak mu však poradil soused Kyzlink:
Nejpravdivější je Vlašský Ryzlink
Kontury pravdy stále jsou bledé
Selhal už Sauvignon i Rulandské Šedé
Pak přišlo červené – falešný světe!
I po láhvi Merlotu lež všude kvete!
Portugal dodává modravost tváří
Přesto však dokola všichni jsou lháři
Dokonce Pepovi lžou jiní hosti
Ať táhne domů, že už má dosti
Pak Pepa vykřikl: „Na pravdu seru!
Ještě však okusím pozdního sběru!“
Za zvuku bouřlivých vinařských ovací
Pepa se domů zas po čtyřech navrací
Je na šrot opilý, není však jiný
Na prahu huláká: „Sklípek je vinný“
Jak mu však žena pravdivě říkala:
„Sklípek je nevinný, to ty jsi ožrala!“
Návrat k Realitě
Dneska se slavnostně odhlásím z internetu
A jako za mlada dáme si po fernetu
Pominem´ face booky, maily a scypy
A půjdem´ se ožrat do laciné knajpy
I když je to vůči computerům nemorální
Nebudem´ pít pouze pivo virtuální
Na face book nedám už žádnou svou fotku
U baru exnu dvojitou vodku
Nikomu nevolám, to ani omylem
Bez slz se rozloučím s otravným mobilem
Vezmu zas na milost tužku a gumu
Pochybnost opiji dvoudeckou rumu
Rutinně překonám technickou krizi
Vyhodím DVD, CD i televizi
Bez elektřiny, vody v prázdném holobytě
Budem´ spolu slavit návrat k Realitě
Uvaděč
Dědeček byl uvaděč – uváděl lidi do rozpaků
Praujec byl vyvaděč – vyváděl lidi z omylů
Rozvede nás rozvaděč v šedé srsti vlkodlaků
Ať dovádí dovaděč ve světě plném debilů!
Pusťte bratra domů!
Každý den se tady pije
Trpím nespavostí
Dochází mi energie
Už toho mám dosti
Nemohu se dočkat vzrostlých zasněžených stromů
Nebraňte mi v rezignaci – pusťte bratra domů!
Čurák je tu každý druhý
To se těžko změní
Kdopak jednou splatí dluhy?
Pro mne už to není
V rodném městě na mne čeká tramvaj plná Romů
Mějte pro mne pochopení – pusťte bratra domů!!
Darmošlap tu s byrokratem žije v symbióze
Práce plno, výplatu však zmiňují jen stroze
Život skýtá plno prostých radikálních zlomů
Teď už víte jak to chodí – pusťte bratra domů!!!
Venku vidím kroužit supa
Mraky špiní nebe
Naloďte jiného hňupa
Mně už z toho jebe!
Nedočkám se od vás vděku – nikdy, u sta hromů!
Mějte úctu k mému věku – pusťte bratra domů!!!!
Slušné vychování
Čím se slušný člověk liší od divoké zvěře?
Dnes jsem slečně z dálné Číny držel těžké dveře
Divné mravy na východě, jak se mi teď jeví
Děvče za mou službu věru poděkovat neví
Sním nebo jsem pouze oběť zrakového klamu?
Příště ti je, čubko pustím na tvou šikmou tlamu
Do baru teď rychle mířím vypít čtyři deci
Někdy slušné vychování je na škodu věci
Ve svém úctyhodném věku po moři se plavím
Jak jsem zvyklý všechny lidi kolem slušně zdravím
Debil s jednou frčkou co zde jenom lelky loví
Mi však na můj pozdrav přímý vůbec neodpoví
Je to problém národnostní či může za to škola?
Kdopak může zaměstnávat takového vola?
Jak by se ti machrovalo s kuchyňákem v pleci?
Někdy slušné vychování je na škodu věci
Uprostřed jsem rozhovoru a hledám vhodná slova
Skok do řeči s rozběhem ten blb trénuje znova
Myslí, že je vtipný a své mindráky si léčí
Já však nehodlám dál prodlévati v téhle křeči
Ze skořápky zdvořilosti pomalu se klubu
Mohl bys, ty idiote chvíli držet hubu?
Nemám zájem poslouchat teď tvoje blbé kecy!
Někdy slušné vychování je na škodu věci
Avšak stále pamatuji co mi říkal táta
Vím tak jak se slušný člověk liší od hulváta
Na svatého Dindy
Na svatého Dindy
Holky mají pindy
Když se vrací z Gyndy
A pomlouvají Indy
Miluji zelí
Miluji zelí svůj život celý
Je to jídlo velmi vyspělé
Bez kouska vady – nutriční klady
Ať je čerstvé nebo kyselé
Mé drahé zelí vždycky mi velí
Dát si jej aspoň čtyři talíře
Za zelí v sklince utrácím mince
Z výplaty do posledního halíře
Kyselé zelí vždy rozveselí
Jak často říká kumpán Habusta
Pokrm to pravý – chutný a zdravý
Po slovensky je to kapusta
Ztráty
Ztratil jsem pláštěnku, ztratil jsem boty
Při cestě z hudebky ztratil jsem noty
Ztratil jsem aktovku, ztratil jsem stravenky
Ztratil jsem všechny své ženy a milenky
Ztratil jsem dolary, eura i mařeny
Na ztrátách a nálezech jsem pečený vařený
Ztratil jsem bratrance, ztratil jsem bratra
Ztratil jsem traktor i náklaďák Tatra
Ztratil jsem lopatu na státním statku
Ztratil jsem babičku, ztratil jsem matku
Ztratil jsem prstýnek i vkladní knihu
Ztratil jsem demižón čistého lihu
Ztratil jsem klokana, ovci i krávu
Ztratil jsem ponětí, srdce a hlavu
Ztratil jsem vitamíny, proteiny, minerály
Nejhorší však je, že ztratil jsem ideály
Co je pro mne v domě
Co je v domě není pro mně
Přemýšlím, že snad jen kromě
Oprátky na blízkém stromě
Ta ostatně není v domě……
Polámal se pradědeček
Polámal se pradědeček
Ví to celá Gomora
O půlnoci zavolali
Gomorského doktora
Doktor dělá rozbor krve
Potom píše recepis
Třikrát denně penicilín
Neboť je to syfilis
Dali prášky podle rady
Pradědeček stůně dál
Celou noc jim živě líčil
Jakpak by si zamrdal
Proto Viagru mu dali
Přidali dva kondomy
Hop – a zdravý pradědeček
Utíká do Sodomy
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
Důvěra
Sytý prý hladovému nevěří
Opravdu chceš tu večeři?
Make-up
Helena vzala štětec, plátno, barvy a paletu
A ve tři ráno odešla z nádražního bufetu
Chce si ty věci jen někde schovat
Nebo se šla domů namalovat?
Paní Málková
Paní Málková je žena hodná
Má pět dětí, tak bude zřejmě plodná
Manžela má věčně v práci
Občas prázdné láhve vrací
Tak na paní Málkovou – do dna!
Neodrážet, nespouštět
Vagón má i duši svoji
Co se odrážení bojí
A jestli jej spustíte
Hodně ho tím zraníte
Pracuje již tolik let
Neodrážet, nespouštět!
Dlouho slouží železnici
Chce mít pokoj ve stanici
Jaro dýchá na nádraží
V létě slunce kolej praží
Z poupěte se líhne květ
Neodrážet, nespouštět!
Podzim sype na vlak listí
Jak je chladno v zimě zjistí
Každý měsíc má svůj motiv
Připsán na vrub lokomotiv
Šalmaj nebo klarinet?
Neodrážet, nespouštět!
Cestující ten to neví
Jak se život vlakům jeví
Modré mozky – lidé hustí
Tu odrazí, tu si spustí
Chudák vagón třeba chránit
Nedovede se sám bránit
Tak ať to ví celý svět:
Neodrážet, nespouštět!
Záchvat charity
Včera jsem byl nalitý
Střízlivého dne věru není
Měl jsem svůj záchvat charity
To bylo zase pozdvižení…
Začalo to už v hospodě
Když kupoval jsem hostům pití
Byl jsem v těžké pohodě
Když dajný jsem tak není zbytí
Pak náhodným kolemjdoucím
Jsem výplatu svou rozdal celou
Šaty své vnutil nemohoucím
Boží mlýny už zvolna melou
Bloudil jsem městem netečně
A hledal svoji starou partu
Abych jim mohl konečně
Darovat zlatou Visa kartu
Pak jsem si trochu vodky dolil
A na vsi přesvědčoval gazdu
Dlouho, než konečně svolil
Vzít si mou zbrusu novou Mazdu
Armádě Spásy předal dům
Manželku svou jsem půjčil vdovci
Dceru nadělil pasákům
A byt přenechal bezdomovci
Můžete býti jízliví
Jsem štědřejší než štědrý večer
Avšak když už jsem střízlivý
Bych nejraděj´ nad sebou brečel
Loučení bez pathosu
Již zítra odsud odejdu
Zatáhnu za sebou šedou plentu
Učiním tak však v tichosti
Bez pathosu a sentimentu
Až překročím svůj Rubikon
Nenajdu nikdy cestu zpátky
Tak píši aspoň básničky
S možností čtení mezi řádky
Tahle ta je pro Lívii
Co ve snech se mi občas vrací
Že byla přes tři měsíce
Mou věčně svěží inspirací
Byla naštěstí nablízku
Když padal jsem do dračí sluje
Poděkovat bych jí za to chtěl
Však vím, že za to se neděkuje
Tak aspoň tak jí mohu říct
Že každý den s ní byl pro mne svátkem
Předčasně mizím z kolbiště
Nezamávám však bílým šátkem
Doufám, že někdy se setkáme
Měj se tu fajn, tak čau a díky!
Máš ve mne navždy přítele
Tak netřeba ždímat kapesníky
V Praze i doma v Ostravě
V Kirgistánu i v Bolívii
Zvláště pak na Novém Zélandě
Smutno mi bude po Livii
Francois de Fernet
Francois de Fernet
Zažil chvíle perné
Ruce se mu krví zmastily
Pata blízko oka
Třeba zabít soka
To při dobývání Bastily
Francois de Fernet
Myšlenky má černé
Robespiére doufá, že se podaří
Pobít Jakobíny ostřím gilotiny
Francois už sedí v žaláři
Francois de Fernet
Nezradil své věrné
Utek´ z galejí na pustém ostrově
Stále trpíc němě
Přijel v České Země
Usadil se v Plzni – Božkově
Protože byl z jihu
Hodlal napsat knihu
Říci lidem o svém osudu
Problém ovšem notný
Že byl negramotný
Tak by zažil další ostudu
Francois de Fernet
Těží z mince berné
Slavný je už teď i napřesrok
Vynalezl pití
Hořké jako žití
Všemi milovaný Fernet stock
Naposled
Za oknem je Nový Svět
A vše je dneska naposled
Naposled budu bděle snít
A doufat, že se něco změní
Naposled budu k žrádlu hrát
A předstírat, že jde o umění
Naposled místo expressa
Požívat budu vlažnou břečku
Naposled budu žíznivý
Ač vychlastal bych piva bečku
Naposled jako funebrák
Projdu se lodí v černém hávu
Naposled si zde budu hrát
Na honěnou a slepou bábu
Naposled stojím ve frontě
Na laciné odporné šlichty
Naposled budu nadávat
A doufat v brzký konec šichty
Naposled uzřím molocha
Co z krve druhých lidí tyje
Naposled zhřeším myšlenkou
Když vím, že přijde amnestie
Už chci říci jen pár vět
Když všechno je dnes naposled
Nepoučen za staletí
Naposled příjmu vizi klamnou
Zavřete oči – odcházím
Mlha přede mnou, mlha za mnou….
Vadí, nevadí
Vadí, nevadí?
Vadí!
Nevadí, jsme mladí
Vadí, nevadí?
Nevadí!
Něco mi tu neladí
Vadí, nevadí?
Drž hubu!!!
Jak se žilo koncem ledna roku ´81
Bolševik se držel vesla, místo Sony byla Tesla
Pionýr byl každý harant, české cesty brázdil Trabant
Školky byly plné dětí, šachty na nás dštily smetí
Lidé zametali stopy, tajní obraceli klopy
Méně drog a více sexu – za odměnu do Tuzexu
Za plného provozu koupils´ kondom z dovozu
V Čadci ´s hladal v seně ihlu, všude kámen mrdal cihlu
Nedbali jsme poroby venerické choroby
Méně drog a více chlastu – neznali jsme pivo v plastu
Zato jsme ho pili svěží – jen pivař ví oč tu běží
Půllitr stál ze 3 kačky, nehrozil nám záchvat sračky
A navzdory útlaku pili jsme i ve vlaku
Někdy nešlo sehnat vložky, na devizák do Jugošky
A když přišla doba letní – zmizel papír toaletní
V lednu vagón s koksem zmrzne, skřivan zdechne než si vrzne
Nad krajem co ve tmě chcípá svítí hvězda pěticípá
Bigbít ten byl v nemilosti, dechovky však všude dosti
Taká byla každá sranda prozápadní propaganda
Ten kdo nemoh´ tohle strávit, musel v base život trávit
Mnohý přišel na nápad prostříhat se na západ
A tak pod rudými křídly řady obyvatel řídly
Zůstali však šmelináři, číšníci a zelináři
A největší nadějí byli u nás zloději
Fabriky dělaly zmetky podle plánu pětiletky
KSČ na každém sjezdu velebila rudou hvězdu
Při volbách sis moh´ být jistý, že zvolíš zas komunisty
Tak se žilo koncem ledna roku ´81
Vzpomínky však přesto hladí – my jsme tenkrát byli mladí….
Stavíme Šnopa
Smog dusí plíce a zeleně mizí
Země se ocitá v globální krizi
Ozón nám uniká a drahne nám ropa
Nám je to jedno - my stavíme Šnopa !
Zákon se dostává na meze krajní
Svobodu hlídají agenti tajní
Tahá se průkaz a obrací klopa
Nám je to lhostejné - my stavíme Šnopa !
Každý hňup touží být součástí stáda
Ve chlévech dělný lid a v kurníku vláda
Po dobytku zůstane plesnivá stopa
Čiňte co chcete - my stavíme Šnopa !
Šnop je cílem naší každodenní práce
Pro Šnopa je nutno dřít a třeba i vykrvácet
I když nejsme vševědoucí, jedno jistě víme :
Vlastními silami my Šnopa postavíme !!!
Celiákie
Snědl jsem housku, rohlík a koláče
Teď velmi trpím a je mi dost do pláče
Pro schopnost obrany nezbytná porážka
Na kůži vyráží červená vyrážka
Zalapat po dechu ještě si zkusím
Moc se to nedaří a tak se dusím
Vím co mne možná pomalu zabije
Nemoc to hrozná – zlá Celiákie
Aktivní složky, které jsou v lepku
Sežerou játra a nakřápnou lebku
Stejně tak z jistého množství lepku
Chytneme psychózu nebo jen depku
A z ještě bohatších dávek lepku
Riskujem´ infarkt, tabes či pepku
Copak jste strávnící hluší a slepí
Cítite co se vám v žaludku lepí?
Nežerte chleba ba ani pečivo
Raději zběhněte do krčmy na pivo
Ale i v hospodě útroby brní
Lepek je obsažen i v ječném zrní
Co jestli v špenátu je přítomen lepek?
To by nám prozradil námořník Pepek
Tak nežli riskovat předčasnou pietu
Lépe je nasadit bezlepkovou dietu
Kdyby tak lepek našel si milenku
Opustil obilí a navštívil lepenku?
Parabáseň v próze
Zit ztratil důležitý gon a stal se noidním
Trápí ho vleklá dentóza a je úplně lyzovaný
Nemůže jíst ani ořechy
Takový to býval úspěšný šutista
Provozoval gliding, vymýšlel fráze a miloval dajkový salát
Para, para
Předpona para
Zmizela z textu
Jako od hrnce pára
