Brzy to bude již 10 000 let co se lidstvo naučilo vyrábět jeden z nejlahodnějších a nejzdravějších nápojů – PIVO. Od náhodných začátků, kdy se starověcí (možná dokonce pravěcí) obyvatelé naší planety poprvé setkávali s fenoménem spontánní fermentace se výroba piva již relativně brzy zdokonalila a ve starém Egyptě a v Babylonu se stala už dlouho před naším letopočtem váženým řemeslem.

Pivu holdovali Vikingové, Germáni, Keltové a v neposlední řadě i staří Slované, kteří (alespoň jejich západní větev)během staletí proces vaření piva přivedli k naprosté dokonalosti. Pohlédneme-li na historickou mapu českých zemí 19. století, nevycházíme z údivu kde všude na našem území se nacházel pivovar. Bohužel, všechno jednou končí a tak s průmyslovou revolucí a s koncentrací výroby začala již v druhé polovině 19. století nemilosrdná likvidace našich pivních svatostánků. Nemalou měrou k tomuto zhoubnému procesu přispěly i dvě světové války a nakonec socialistické znárodňování a plánované hospodářství. Věřili byste, že od roku 1913 do roku 1990 vzniklo na českém území pouze 5 pivovarů?

Technika výroby piva se pochopitelně v historii jeho existence razantně měnila. Od spontánního kvašení se přecházelo během doby na řízené šlechtění pivních kvasnic, technický rozmach umožnil přísné sledování teploty a kvality. Bohužel, přetechnizovanost  nahrává i šizení výrobního procesu, náhražkám surovin a nedostatečné jakosti výsledného produktu (viz prznění piva). Přelomovým historickým dokumentem je německý manifest Reinheitsgebot (volně lze přeložit jako Zákon největší čistoty), ve kterém je již roku 1516 stanoveno, že základními surovinami pro výrobu poctivého piva jsou voda, slad a chmel. V dnešní hektické době se průmyslové pivovarnictví tímto zákonem již neřídí a v Německu byl dokonce roku 1987 oficiálně zrušen  - aby bylo možno do země dovážet pivní náhražky ze zahraničí.