Léto 1997 jsem trávil poprvé na daleké Aljašce. Celý příspěvek →

Když jsme se koncem listopadu roku 1971 přestěhovali ze starého secesního činžáku na Poděbradově ulici do fungl nového paneláku na vznikajícím sídlišti Fifejdy 1  a to hned do 7. patra, měl jsem jako devítiletý klučina dosti smíšené pocity.

Na jedné straně mi vyhovovalo ústřední topení, které fungovalo nezávisle na tom, kolik udřený otec vynese ze sklepa kýblů uhlí. Pohodlná byla také komfortní koupelna s teplou vodou, která tekla nepřetržitě a nebylo nutno přikládat do prvorepublikového kotle.

Ovšem na straně druhé mne děsily takřka papírové stěny, přes které bylo slyšet dialogy sousedů a startování výtahů z n.p. Transporta Břeclav.

Dojížděl jsem tenkrát z Mariánských Hor do školy v centru Ostravy a na začínajícím sídlišti nebyla ještě k dispozici potřebná infrastruktura. Mezi domy bylo po podzimních deštích nekonečné bahno a jako improvizované chodníky sloužila dřevěná prkna.

V té době mi to ani nepřišlo, ale uprostřed čerstvě obývaných paneláků se nacházela pouze jedna prodejna potravin a nejbližší hospoda byla Žalák na ulici Přemyslovců v Mariánských Horách.

Dobře jsme si nevybrali ani sousedy. Většinu tvořili bigotní bolševici, kteří byli po zahájení normalizace na koni a k jejím nejoblíbenějším zábavám patřilo často bezdůvodné šikanování dětí.

Trávil jsem na ulici Rtm. Gucmana několik desetiletí mého života. Od rodičů jsem se přestěhoval do 1+1 v 10 patře s krásným výhledem. Nic mi tam nechybělo, avšak v pozdější době jsem začal mít nepříjemné roupy.

Počal jsem tajně závidět svým šťastnějším vrstevníkům, kteří zdědili, či dokonce koupili nemovitost v podobě rodinného domku.

Takový domek, to by se žilo, představoval jsem si ve své bohaté fantazii. Tam by mohla být zkušebna kapely, soukromý výčep a třeba i malinký pivovar! Navíc bych si mohl na zahrádce leccos sám vypěstovat a samozřejmě bych choval i nějaká ta domácí zvířata.

V roce 2010 jsem si sen splnil a přestěhoval jsem se do Darkoviček u Hlučína, kde jsem konečně našel důstojný životní prostor (prajsky Lebensraum). Pěkná zahrádka, soukromý výčep a pivovárek ve vývoji.

Bohužel. Na baráku se člověk zřejmě musí narodit. Pořád nějaká, nikdy nekončící práce, komunikace s místními venkovany, pro něž jsem byl pouhá „náplava“ a hlavně osoba se kterou jsem onu realitu neprozíravě sdílel. Nakonec jsem skončil zase na mém již starém známém sídlišti. Byt je malý, ale nevyžaduje extra péči. Ústřední topení spolehlivě hřeje, teplá voda teče a já jsem v domě se 60 byty ve větší anonymitě než na venkově. Zlatý panelák!

Svůj pobyt v Darkovičkách jsem zrušil skoro na poslední chvíli.

Současná hrůzovláda začala totiž na majitele větších nemovitostí vymýšlet diskriminační inovace.

Navzdory tomu, že si realitu majitel pořídí za zdaněné peníze, erár mu stále zvyšuje tzv. „daň z nemovitosti“. Já jsem ještě někdy v roce 2019 platil snad nějakých 700 Kč, ale vůbec nevím, kolik je to dnes.

Nedávno jsem četl, že každý dům musí mít technickou dokumentaci, jinak hrozí vysoká pokuta. Můj bývalý domek byl zkolaudován v roce 1967 a vím, že jakýkoliv plánek bylo obtížné dohledat. Zřejmě je možno si (ne)potřebnou dokumentaci nanovo opatřit. Avšak ani to nebude zadarmo.

Nejsprostější se mi však bezkonkurenčně zdá jakási vyhláška (či dokonce zákon), podle které se domácnosti musí zbavit starších kotlů 1. a 2. emisní třídy a vyměnit je za zelenější a zajisté též podstatně dražší zdroje vytápění. Termín údajně skončil koncem srpna a nyní čekají nešťastné chalupníky statisícové pokuty.

Nic naplat, že si dotyčný kotel majitelé rodinných domků pořídili legálně před nějakou dobou a povětšinou si jej koupili na našem tuzemském trhu. Chystají se šťáry, kdy se budou intenzivně hledat viníci.Opět mi to připomíná F.L.Věka, kdy do chalup v době pátera Koniáše přijížděla obávaná „komis“ se snahou objevit zakázanou literaturu. Nějaká domovní svoboda je pro současnou gangsterskou vládní garnituru prázdnou floskulí, se kterou si mohou vytřít ekologický komín. Nedokáži si představit, že by mi lezl do sklepa nějaký dotěrný buzerant placený pětidemolicí.

Znám hrdý prajský lid a tuším, že se bude střílet.

Navíc, zatímco v Darkovičkách byla na čepu většinou Ostrava nebo Radegast (Avar byl tenkrát k dostání v asi 2 km vzdáleném Hlučíně), já mám kousek od domu Segala se stabilním Trollem, Poličkou a nějakým tím příležitostným speciálem. Zahnu-li na opačnou stranu, skončím v Žaláku kde stále točí Hubertus z Kácova za 38 Kč.

Pohodlí, bezpečí a kvalitní mok.

Zlatý panelák!

K mé velké radosti běží na ČT 1 opět můj oblíbený seriál F.L.Věk. Celý příspěvek →