Jedním z nejnenápadnějším minipivovarem v našem kraji je ten v Palačově. Celý příspěvek
Už je navařeno!
Některé dnešní nově vznikající pivovary rozpoutají pompézní mediální kampaň už dlouho před svým plánovaným otevřením. Občas se paradoxně stane, že nakonec neotevřou vůbec.
Na protilehlém pólu se zase nalézají začínající podniky, které snad záměrně své záměry do poslední chvíle tají.
Možná je v tom jistá pověrčivost, většinou však podcenění nutné reklamy.
O vznikajícím pivovárku v Budišovicích jsem třeba nevěděl nic a získal jsem informace náhodou od místního občana.
I poté, když jsem se snažil vygooglit pivovar Fčelín, většinou jsem byl informován pouze o založení firmy, finančních vkladech a případných změnách v dozorčí radě.
Nicméně se mi nedávno podařilo zprostředkovaně dostat věrohodné informace přímo od vedení obce.
Je navařeno. Pivo bude možno ochutnat za 6 – 8 týdnů, až dozraje.
Podle toho usuzuji, že se může nejspíš jednat o poctivý ležák.
To je vše, co zatím vím.
Pivo s příběhem
Jestli se mi bude chtít, tak snad ještě napíši jednu pivní knihu. Nejspíš jen v internetové podobě. Celý příspěvek
Skoro stejně jako loni
28. září nastal Sv. Václav a s tím vedle státního svátku i dnes už tradiční Svatováclavské slavnosti v Ostravě Zábřehu.
Letos vyšel Václav na sobotu. To je k vzteku. Žádný den pracovního klidu ani volna!
My OSVČ máme výhodu, že si často můžeme pracovní dobu naplánovat.
V pátek trochu pršelo, leč následujícího dne se již počasí umoudřilo, aby mohly pivní slavnosti proběhnout na plný výkon.
Oproti loňsku se toho moc nezměnilo. Vstup zdarma, pronájem skleněné třetinky na zálohu ve výši 50 Kč, přes 20 zúčastněných pivovarů. Jen ta cena piva je zase o trochu vyšší.
Již brzy jsem zjistil, že většina pivovarských stánků byla stejná jako loni.
Zahájil jsem světlou 11° z pivovaru Louka. Mok celkem zajímavý. Přišel mi však až moc kvasnicový, jak díky zamžené barvy, tak i poněkud bouřlivější chuti. Kolega v ní cítil marihuanu. No, nevím.
Pak již jsem pokračoval v degustaci značek povětšinou spodně kvašených.
Dal jsem Rohana, Lutyňského Berňáka (Albrechtice), Prales a další.
Potěšila mne účast pivovaru Chors z Černotína. Pivo mi u jejich stánku chutnalo více než na jejich pivovarském dvorku, kde je celkem žalostně čepovala jakási indiferentní brigádnice. Jestli se to podaří, zahrajeme příští rok na jejich festivalu pivní písně z repertoáru kapely Empty Pipen.
Ke konzumaci nám hrála zpočátku docela vehementní formace Botox, po 19 hodině ji vystřídaly ostravské Buty.
Ipy, apy a jiné ejlíky jsem koštoval pouze sporadicky, na závěr jsem si dal dřevěnou palici ve formě Svatováclavské 18°ze Slezanu. Vždy zapomenu, že se jedná o pivo polotmavé, ale spíše světlé.
Co říci na závěr?
Jako obvykle se akce podařila. Trochu mne iritovaly davy pivařů, které často bránily v průchodu mezi jednotlivými stánky, ale čím více účastníků, tím lépe pro organizátory, kteří i letos dokázali, že pořádání velkých pivních slavností bez problémů zvládnou.
Zase nic!
Léto 1997 jsem trávil poprvé na daleké Aljašce. Celý příspěvek
Od ranního kuropění
Byl meteorologicky nevlídný večer a já se pohyboval poblíž známého komplexu Duha. Celý příspěvek
Klaud znamená oblak nebo mrak
Správně se to píše „cloud“. Celý příspěvek
Křižánek v novém
Za mého mládí se někdejší hospoda U Křižánka jmenovala lakonicky Družba. Celý příspěvek
Zlatý panelák!
Když jsme se koncem listopadu roku 1971 přestěhovali ze starého secesního činžáku na Poděbradově ulici do fungl nového paneláku na vznikajícím sídlišti Fifejdy 1 a to hned do 7. patra, měl jsem jako devítiletý klučina dosti smíšené pocity.
Na jedné straně mi vyhovovalo ústřední topení, které fungovalo nezávisle na tom, kolik udřený otec vynese ze sklepa kýblů uhlí. Pohodlná byla také komfortní koupelna s teplou vodou, která tekla nepřetržitě a nebylo nutno přikládat do prvorepublikového kotle.
Ovšem na straně druhé mne děsily takřka papírové stěny, přes které bylo slyšet dialogy sousedů a startování výtahů z n.p. Transporta Břeclav.
Dojížděl jsem tenkrát z Mariánských Hor do školy v centru Ostravy a na začínajícím sídlišti nebyla ještě k dispozici potřebná infrastruktura. Mezi domy bylo po podzimních deštích nekonečné bahno a jako improvizované chodníky sloužila dřevěná prkna.
V té době mi to ani nepřišlo, ale uprostřed čerstvě obývaných paneláků se nacházela pouze jedna prodejna potravin a nejbližší hospoda byla Žalák na ulici Přemyslovců v Mariánských Horách.
Dobře jsme si nevybrali ani sousedy. Většinu tvořili bigotní bolševici, kteří byli po zahájení normalizace na koni a k jejím nejoblíbenějším zábavám patřilo často bezdůvodné šikanování dětí.
Trávil jsem na ulici Rtm. Gucmana několik desetiletí mého života. Od rodičů jsem se přestěhoval do 1+1 v 10 patře s krásným výhledem. Nic mi tam nechybělo, avšak v pozdější době jsem začal mít nepříjemné roupy.
Počal jsem tajně závidět svým šťastnějším vrstevníkům, kteří zdědili, či dokonce koupili nemovitost v podobě rodinného domku.
Takový domek, to by se žilo, představoval jsem si ve své bohaté fantazii. Tam by mohla být zkušebna kapely, soukromý výčep a třeba i malinký pivovar! Navíc bych si mohl na zahrádce leccos sám vypěstovat a samozřejmě bych choval i nějaká ta domácí zvířata.
V roce 2010 jsem si sen splnil a přestěhoval jsem se do Darkoviček u Hlučína, kde jsem konečně našel důstojný životní prostor (prajsky Lebensraum). Pěkná zahrádka, soukromý výčep a pivovárek ve vývoji.
Bohužel. Na baráku se člověk zřejmě musí narodit. Pořád nějaká, nikdy nekončící práce, komunikace s místními venkovany, pro něž jsem byl pouhá „náplava“ a hlavně osoba se kterou jsem onu realitu neprozíravě sdílel. Nakonec jsem skončil zase na mém již starém známém sídlišti. Byt je malý, ale nevyžaduje extra péči. Ústřední topení spolehlivě hřeje, teplá voda teče a já jsem v domě se 60 byty ve větší anonymitě než na venkově. Zlatý panelák!
Svůj pobyt v Darkovičkách jsem zrušil skoro na poslední chvíli.
Současná hrůzovláda začala totiž na majitele větších nemovitostí vymýšlet diskriminační inovace.
Navzdory tomu, že si realitu majitel pořídí za zdaněné peníze, erár mu stále zvyšuje tzv. „daň z nemovitosti“. Já jsem ještě někdy v roce 2019 platil snad nějakých 700 Kč, ale vůbec nevím, kolik je to dnes.
Nedávno jsem četl, že každý dům musí mít technickou dokumentaci, jinak hrozí vysoká pokuta. Můj bývalý domek byl zkolaudován v roce 1967 a vím, že jakýkoliv plánek bylo obtížné dohledat. Zřejmě je možno si (ne)potřebnou dokumentaci nanovo opatřit. Avšak ani to nebude zadarmo.
Nejsprostější se mi však bezkonkurenčně zdá jakási vyhláška (či dokonce zákon), podle které se domácnosti musí zbavit starších kotlů 1. a 2. emisní třídy a vyměnit je za zelenější a zajisté též podstatně dražší zdroje vytápění. Termín údajně skončil koncem srpna a nyní čekají nešťastné chalupníky statisícové pokuty.
Nic naplat, že si dotyčný kotel majitelé rodinných domků pořídili legálně před nějakou dobou a povětšinou si jej koupili na našem tuzemském trhu. Chystají se šťáry, kdy se budou intenzivně hledat viníci.Opět mi to připomíná F.L.Věka, kdy do chalup v době pátera Koniáše přijížděla obávaná „komis“ se snahou objevit zakázanou literaturu. Nějaká domovní svoboda je pro současnou gangsterskou vládní garnituru prázdnou floskulí, se kterou si mohou vytřít ekologický komín. Nedokáži si představit, že by mi lezl do sklepa nějaký dotěrný buzerant placený pětidemolicí.
Znám hrdý prajský lid a tuším, že se bude střílet.
Navíc, zatímco v Darkovičkách byla na čepu většinou Ostrava nebo Radegast (Avar byl tenkrát k dostání v asi 2 km vzdáleném Hlučíně), já mám kousek od domu Segala se stabilním Trollem, Poličkou a nějakým tím příležitostným speciálem. Zahnu-li na opačnou stranu, skončím v Žaláku kde stále točí Hubertus z Kácova za 38 Kč.
Pohodlí, bezpečí a kvalitní mok.
Zlatý panelák!
Přidej hřebík!
K mé velké radosti běží na ČT 1 opět můj oblíbený seriál F.L.Věk. Celý příspěvek