Některé naše minipivovary připomínají cimrmanovskou hospodu na mýtince. Jsou otevřeny jen pár dní v týdnu, někdy jen po domluvě a někdy snad vůbec. Celý příspěvek →

To není zaklínadlo z Dívky na koštěti, nýbrž latinské přísloví, které znamená něco jako „jednota v protikladu“. Celý příspěvek →

Odkazují na svůj nedávný článek Fašisti v Melbourne… Znění je prakticky shodné, jen nahraďte mistopisný název Melbourne výrazem Auckland.

…..jen pivo a já.

Blížím se své první hlavní destinaci a jsem vzrušen a pln očekávání. Jaké to bude v Litoměřicích? Je to skutečně zahrada Čech? Poprvé v roce 1988 jsem tady pil místního Kalicha, podruhé jsem navštívil pivovarský šenk krátce po jeho uzavření. Před 9 lety jsem tu nalezl minipivovar U Labutě.

Kalich se má opět rozjet. A lze-li věřit zprávám z místního tisku, mělo by být pivo uvařeno již v druhém pololetí 2020. Navíc šéf společnosti, která projekt provozuje se jmenuje křestním jménem Dionýz…….

Nedaleko od nádraží nalézám lidový stánek. Desítka Bakalář za 24, káva za 15 a hamburger za 35 (u Němého medvěda za 148 bez přílohy).

Nevím, proč se litoměřický hotel Koliba vůbec tak jmenuje. Při tomto označení mám úplně jiné představy, spíše folklórního charakteru. Nejprve jsem zamířil na recepci kvůli ubytování, kde mne vůbec nepotěšila cedulka s informací v několika jazycích:

We are sorry

Tut uns leid

Očeň žalko

Bardzo przykro

Je nám líto, ale naše restaurace bude z technických důvodů ve dnech 11. a 12. 8 uzavřena…

No to je přímo na vraždu! A co pivo? Naštěstí recepční se mne snaží uklidnit a nabízí mi petky, když ještě stále jevím známky uspokojení, běží mi přímo do pivovaru pro půllitr točeného. Pivo se jmenuje Kousek a to snad od samého počátku existence tohoto podniku v roce 2011. Ovšem, jak už jsem tady kdysi řešil, pivo stejného označení se vyrábí průmyslově létající metodou. Je to samozřejmě utrejch. Nyní se falešný „kousek“ dostává prý až do samotných Litoměřic. Jak se bude Koliba bránit? Vyzpovídám co nejdříve tamního sládka.

Jinak chuť pravého Kousku je slušná. Na první přičichnutí jsem cítil až brutálně granulovaný žatecký chmel, v chuti se však tento fenomén rozpustí a vznikne poměrně lahodný nápoj. Není možno se zdržovat a vyrážím do města.

Litoměřice jsou moc pěkné město. A stejné je to i s jeho okolím. Podřipsko, České Středohoří. Okolní kopce vypadají jako nedávno vyhaslé sopky. A pěstuje se tu kromě chmele též vinná réva. Vinařská oblast Žernoseky.

Biskupský pivovar je v Litoměřicích nejmladší. Usadil jsem se na příjemné předzahrádce. Jelikož mám na svůj výlet jen pár dní rozhodl jsem se, že budu ochutnávat skoro výhradně piva kvašená spodně. V Biskupském se to přímo nabízelo. Desítka milá, osvěžující vyšší chlebovitost mi připomíná pivko z Popelína. Podobně na mne působí i místní dvanáctka. Zakousl jsem pár kousků nakládaných sýrů v oleji. Delikatesa.

U Labutě mi již zahrádka tak pohostinná nepřipadala. Chyběl v ní nějaký řád. Rovněž nemám rád, když je součástí pivní zahrádky dětský koutek s pískovištěm a hračkami. Děti se mají s pivem seznamovat klasickou metodou. Mají je rodiče pro ně posílat a ratolesti si tak samy určí kdy a kolik ochutnají.

Desítka i dvanáctka v normě. Objednal jsem si ještě pikantní klobásu, která svými dimenzemi překonala lidovou cenu, ale už jsem byl za celý den unaven. Denní bilance 11 kusů není žádný rekord, ale v poslední době se věnuji spíše kvalitě, výzkumu a degustaci.

Zítra vyjíždím na misi do okolí.

Nepříjemně se otepluje. Je třeba vyrazit na sever. Celý příspěvek →

Divadlo Zběsilá Pípa po úspěchu na festivalu Šrámkův Písek pokračuju ve svých aktivitách. Předevčírem vystoupilo v minipivovaru U Hodže v Krmelíně. Celý příspěvek →

Velké Karlovice znám jen velice povrchně. Poblíž v Bzové jsem strávil asi tři týdny v tzv. škole v přírodě. Celý příspěvek →

V úterý jsem se stavil do přívozské Šopy jen na skok. Přesto jsem si pochutnal. Celý příspěvek →

Přidávání ořechů do piva asi odporuje bavorskému Zákonu nejvyšší čistoty z roku 1516, ale určitě to jde.

Ořechů je spousta druhů. A do várky lze snad přidat jakékoliv. Dokonce se mohou přidat i kaštany či dokonce bukvice nebo žaludy.

V našich zeměpisných délkách a šířkách se v alternativním pivovarnictví nejčastěji pracuje s ořechy vlašskými, případně lískovými. Jedním z prvních piv s ořechy, se kterými jsem se v životě setkal byl Black Dog od Qáska. Výživné tmavé 14° vlašáky dodaly delikátnost a jemnost. Od té doby jsem okusil ještě několik tématických značek.

Miluji pivovárek v Rohově. Atraktivní je již jeho poloha asi 2 km od polských hranic. Objekt, ze kterého sálá historie minimálně 350 let je mimořádně útulný. Na nic si nehraje a vnímavému pivopijovi poskytne přesně to, po čem touží. Zejména lahodné pivo.

V době mé poslední návštěvy minulý měsíc byla na čepu světlá 11°, 12° a klasická 13° polotmavá. Nejvíce mi chutnala právě jedenáctka s výraznou chlebovitostí a vzorným přírodním řízem. Dvanáctka byla rovněž velice pitelná, ale té chlebovitosti bylo v ní přece jen o poznání méně. Proč ne? Různá, i příbuzná piva z jedné provozovny by měla mít podobný charakter, ale v detailech se samozřejmě kvůli originalitě mohou lišit.

Při odchodu jsem zakoupil ještě jednu petku s ořechovou 13°. Pivko trochu tmavší barvy, příjemné vůně, ve které již lze vydedukovat lehké aróma vlašských ořechů. Při výrobě se prý používá podobná metoda jako při přípravě ořechovice. Plody zbavené pochopitelně skořápek se macerují a chuťově nejvýraznější je údajně tenká zelená slupka, která se skladováním zmizí (přemění se ve slupku hnědou). Rohovská třináctka má ušlechtilou chuť jako všechna tamější piva, navíc jemná ořechová příchuť jí dodává degustační atraktivnosti.

Je to prostě to pravé ořechové!