Toho večera U Segala nic moc. Valášek 12°mi moc nejel, Albrecht byl o poznání chutnější, jinak ale stereotyp a nuda. Celý příspěvek →

Žalák je nejmíň sto let stará hospoda v Ostravě Mariánských Horách. Celý příspěvek →

O ciderech toho moc nevím, jen snad to, že se vyrábí z jablek.

Některé průmyslové cidery chutnají jako sladký mošt. Jiné, nejspíš ty z malovýroby jsou zase třeba kyselé. Můj britský pivní kolega Mark dával rovněž přednost klasickým ejlům, popřípadě v Evropě i ležákům, avšak na většině sjezdů organizace CAMRA na něj vyšla jako na dobrovolníka funkce asistenta u stánků se cidery a perry (z hrušek).

Prvním ciderem, který jsem okusil byl obvyklý Strongbow, stalo se to v Amsterdamu a byl jsem velice zaskočen.

Alkoholické mošty příliš nevyhledávám, ale občas se mi nějaký dostane náhodou pod ruku. Takto jsem objevil v pivotéce masivní láhev cideru, který se nazýval První prajské..

Zaujalo mne, že má moštík celých 8% alkoholu a že je to dokonce archivní kus, neboť zraje již od roku 2018. Moc se v tom nevyznám, ale na etiketě se píše, že cider nejdříve kvasil 6 měsíců na hrubých kalech a potom ještě stejně dlouhou dobu na kalech jemných. Takže se z něj dá docela dobře zkalit.

Musím uznat, že jsem byl nakonec mile překvapen. Mok byl spíše do hořka, jablka z něj vystupovala pouze svou nezkrocenou přirozeností a vzniklý alkohol byl celkem cítit. Dokonce jsem zaregistroval něco jako doznívání.

Tento cider vyrábí Tomáš Ritzka v moštárně Oldřišov a jeho ochutnání doporučuji.

Už jsem vám vyprávěl, jak jsem v létě 1986 šlapal v 30 stupňovém vedru 6 kilometrů z Turnova do Přepeře, abych poprvé v životě ochutnal svijanské pivo? Celý příspěvek →

Již letos v dubnu vyhlásily německé úřady, že letošní mega svátky piva se nekonají. Celý příspěvek →

Tentokrát poněkud v jiném stylu.

Předevčírem se mne otázal výčepní od Segala, zdali se nechci zúčastnit speciální degustace archivních piv. Proč ne? Celý příspěvek →

Několik ročníků Svatováclavského festivalu v Ostravě jsem vynechal z pracovních důvodů. Letošní ročník nám překazila, jako ostatně většinu kulturních a společenských akcí naše fašistickobolševická vláda. Celý příspěvek →

Není to tak dávno, co jsem na Starobělské málem zanevřel.

Popíjel jsem je na jaře u provizorního šenku zábřežské Koliby a snažil jsem se sám sebe přesvědčit, jak mi to chutná. Jenže jsem si všiml, že se z onoho piva vytratila chuť. Ta chuť, která dělala z piva s čápem v logu delikátní mok, který byla radost pít. Tenkrát jsem si uvědomil, že tento neblahý stav již trvá po několik měsíců. Přesto jsem Starobělské stále pil, neboť to byla v oblasti Ostravy Jih jedna z mála alternativ k masovým značkám.

Oživení přišlo počátkem léta, kdy mne Stará Bělá opět začala chutnat. Krásná pivní „hliněná“ příchuť pronikala již do prvního degustačního plánu a homogenně se objevila i v nádherném doznívání. Krásná harmonie vkusného chmelového aroma a obilné chlebovitosti.. Zkusil jsem tenkrát 10° i 12°a byl jsem velice potěšen. Hned mne však napadlo: Co když je to jenom mámení smyslů při aktuální žízni? Jsem vůbec kompetentní k vynášení takovýchto soudů?

Z těchto důvodů bylo nutno ochutnávku zopakovat a to nejlépe několikrát, což není při relativní dostupnosti SB a lidové ceně žádný problém. Bylo to pořád tam! Ta neotřelá, přitom familierní chuť tlačící se na patro ve snaze obsloužit co nejlépe chuťové pohárky již při prvním doušku. Ochutnal jsem po čase i Černého čápa, který si nezadal s klasickým „flekovským“. A ačkoliv to není úplně moje parketa, musím konstatovat, že SB vyrábí i kvalitní svrchňáky.

Včera jsem ochutnal jejich višňové, což byl pochopitelně úlet. Asociačně jsem si připomněl dobu před zhruba 50 lety, kdy jsem miloval pití šťávy z třešňového kompotu. Zhruba do doby, než jsem v ní objevil zavařené housenky. To pivu naštěstí nehrozí.

Takže všem pivařům, kteří pobývají v dosahu Ostravy Jih nebo přímo Staré Bělé doporučuji ochutnávku současné povedené várky. Doufám, že kvalita není jen sezónní a že vydrží.

A určitě ne jen tak z ledajakým. Tento pochází až z daleké Brazílie. Celý příspěvek →