Začátkem prosince 1987 cestoval tenkrát velice novopečený hudební soubor Buty vlakem (!!!) z Havlíčkova Brodu, kde vystoupil na tehdejším soutěžním festivalu Rocková Vysočina do své domovské Ostravy. Celý příspěvek →

Do příborské restaurace U čápa jsem se docela těšil. Zejména, když jsem věděl, že tam bude na čepu desítka z Pivojemu. Celý příspěvek →

Jak se ty časy mění! Zatímco ještě před pár dekádami by si takovéto repliky snad nikdo ani nevšimnul, dnes se stala součástí našeho skoro každodenního života. Celý příspěvek →

….višně jsou trochu nakyslé“.

Jedna s mnoha nezapomenutelných replik z Foglarových Rychlých Šípů.

Následně spořádá potížista Červenáček půl kila tohoto nebezpečného ovoce, zapije vodou z potoka a málem umře.

Tenkrát by čtenáře Mladého Hlasatele nejspíš nenapadlo, že višně (nebo třešně) se přidávají i do piva.

Zde je pár mých posledních osobních zkušeností:

Stavil jsem se do pivnice Plecháč na Hasičské ulici na jednoho Zubra.

V období jednoho kalendářního týdne jsem tak učinil dvakrát. Jednou jsem obdržel klasickou přerovskou 11°, podruhé mi servírka naservírovala pivo višňové.

Nikterak jsem si nestěžoval a půllitr vyprázdnil. V horkém létě mi to připadalo docela osvěžující.

V Kurníkšopě točili belgické pivo Bacchus. Silná 18° byla uvařena v kategorii Oud Bruin , čili staré tmavé s přídavkem třešní (nebo višní) „kriek“.

V této souvislosti jsem se zamyslel nad nedávným uzavřením pivovaru ve Švihově, kde vařili pivo v autentickém holandském a belgickém stylu. Dorval jsem se k němu jen dvakrát, ale vždy to byl výborný degustační zážitek.

Bacchus byl hutný, těžký a určitě též nebezpečný. Višně v něm byly docela cítit. Jako dezert proč ne, ale určitě až na konec případné pivní konzumace.

V Hobitu jsem ochutnal místní tradiční speciál Fire Dog, čili pivo s chilli nazvané podle stejnojmenného hudebního souboru, který kdysi při Hobitu působil.

Red Dog se vaří již po mnoho sezon. Někdy je tam kapsaicinu více, někdy méně. Někdy tak akorát. Tentokrát se mi však zdálo, že mok je poněkud nakyslý. Přitom se mi nezdálo, že by byl jakkoliv kvalitativně znehodnocen. Tak co je na něm divného.

Číšník mi to ochotně vysvětlil. Red Dog obsahuje vedle papriček (ty jsem tam skoro neidentifikoval) též višně, aby oslovil širší pivní veřejnost. Proto ta trpkost.

Jestli se tak tento speciál lépe prodává – tak prosím. Já bych jej však tímto podbízivým způsobem určitě neprznil.

Takže višní bylo dost. Teď už zase nějaké normální pivo!

Pivaři jásejte! Začíná sezóna letních pivních festivalů. Celý příspěvek →

Skončil jsem jednu ze svých posledních hodin na hudební školy a rozhodl jsem se, že si zajdu na jedno do Žíznivého Dromedára. Celý příspěvek →

Plán byl jasný. Doplnit si vzdělání a navštívit pár, pro mne dosud neprozkoumaných pražských pivovarských hospod. Celý příspěvek →

Při hostování DPB v Praze 13. a 14. 6. jsme byli ubytováni na hotelu Uno ve Strašnicích. Celý příspěvek →

Když jsem v únoru opouštěl město Příbor bez ochutnávky místního piva, slíbil jsem si, že vrátím a že se mnou přijde  žízeň.

Nakonec jsem  ani nikam jezdit nemusel. Při promenádním koncertu bigbandu Zdeňka Pukovce mi obyvatelka Příbora, shodou okolností naše zpěvačka Lenka přinesla jednu petku  na ochutnání.

Byla to světlá 13 přímo z příborského Pivojemu.

Teplota piva byla zlomová,  navíc venku bylo dost horko,  avšak já jsem neodolal a petku jsem otevřel.

Navzdory nepříliš pozitivním referencím, které jsem na začínající minipivovar obdržel, mi 13 docela chutnala. Příjemná hořkost, jemné aroma a docela slušné doznívání. Celou litrovku jsem během hudební produkce dopil a nakonec jsem čerstvě otestovaný produkt ještě zapil točenou 11 z Aera.

Pivojem mne napoprvé příjemně překvapil a přál bych si se s ním již brzy setkat někde na čepu.

.