Nebojte! To není výzva k omezení výroby či dokonce ke snížení kvality. Celý příspěvek
Víte, co je to žízeň?
Úvodem starý tematický vtip. Celý příspěvek
Balkán 11°
Po mých nedávných návštěvách Srbska jsem nabyl přesvědčení, že i na Balkáně se začíná pivní konjunktura slibně rozvíjet. Celý příspěvek
Vítězný úmor a partyzánská válka
Nedávno proběhlo 73. výročí známého komunistického puče. Letos nám naši pohlaváři připravili vskutku důstojné oslavy. Celý příspěvek
Oatmeal Stout od Oder
V Odrách kdysi bývalo asi sedm pivovarů. Dnes je to tam bída a utrpení. Celý příspěvek
Na návštěvě u domovarníka
Jan Oppelt patří k předním místním homebrewářům. Zatím se vaření piva věnuje rekreačně, má však v plánu svůj podnik časem legalizovat. Celý příspěvek
Televizní inspirace
Sledování TV patří k pasivním druhům zábavy. Někdy však vyvolá jistou asociaci.
Tak jsem dnes ráno sledoval ukázku z filmu natočeného roku 1946 Nezbedný Bakalář. Tam onen bakalář Jiří Pička Písecký, kterého tam hraje Zdeněk Štěpánek popíjí s rakovnickými konšely místní pivo, které bývalo již v 16. století velice věhlasné. Jeden z pijáků dokonce recituje latinské přísloví, které jsem se kdysi naučil, ale postupem času zapomněl o jediném papeži, jediné věži a jediném rakovnickém pivu. Scénka byla tak sugestivní, že jsem až dostal žízeň.
Maně jsem si vzpomněl i na další pořad před několika týdny. Americký animovaný film The Life Of The Bug. V něm tlupa kobylek (Grasshoppers) terorizuje poklidné mraveniště po několik sezón, než si mravenci uvědomí, že své šikanisty početně mnohonásobně převyšují a pak se podle toho zařídí.
Jsem zvědav, kdy si český národ, který údajně čítá dost přes 10 milionů uvědomí kolik proradných zločinců mu ničí život a provede s tím něco, než bude pozdě. Už teď je 12.10 hod.
Četl jsem, že snad opět uzavřeli obchody se zbraněmi a střelivem. Snad se lidé stačili předzásobit…
Jak jsem si opět pochutnal
Pivko Zlínský Švec jsem tady již párkrát chválil. A hodlám tak učinit opět. Celý příspěvek
Italská vzpomínka
Zhruba před 7 lety jsem v římské přístavní čtvrti Civitavecchia objevil kouzlo italských minipivovarů. Vedle invenčnosti a dokonalé chuti vybraných značek jsem rovněž objevoval krásný design lahví.
Můj průvodce místním pivovarnictvím – prodavač v místní pivotéce a homebrewář Andrea mi vysvětlil, že hranice mezi oficiálním minipivovarem a domácím vařičem je v Itálii tak křehká, že nemá problém ve svém krámku prodávat vedle sebe piva z licencovaných podniků a z dílen domovarníků. Zejména, že design je v obou případech dokonalý. Sám si také prodával svůj jemný rauch La Torra.
Nejraději vzpomínám na sedmičku silného medového ležáku Almond 22, který se mi zdál jakoby byl uvařen v samotném ráji.
Pod touto asociací jsem si v Pivní mozaice koupil třetinku italského ležáku Lisa z minipivovaru Birra de Borgo. Láhev opět nápaditě vyvarovaná do kónického tvaru pivovarských nádob. Jednalo se o pivo nefiltrované dozrávané v láhvi. Vůně slušná, barva zakalená a chuť velmi příjemná. Bylo však evidentní, že co se týče ležáků, naši italští pivní bratři se stále učí. Pivko chutnalo zhruba tak, jako naše, dnes už téměř prehistorické minipivovarské výrobky. Chuť hodně do citrusu, kde převažoval grep. Tím pádem i nižší hořkost a absence té správné pilsnerovské hořčiny, kterou mám tak rád. Použitý chmel dodal sice slušné aróma, ale chyběly mi hořčejší a přímočařejší základy. Prostě pivečko a vychutnávání, které však časem začne nudit nebo pro svou zženštilost dokonce vadit.
Až pojedete kolem roku 2030zase konečně do Itálie, vyhýbejte se těmto značkám:
Moretti, Peroni, Forst, L´astro D¨azzuro a pod.
Hippokratova přísaha na obtíž
Příběh pana Michala je krutý a je určen všem, kteří podceňují vážné nebezpečí smrtelné nemoci Covid 19. Celý příspěvek