Nesmrtelné Studio Kamarád před mnoha lety představilo postavičku narcistického pseudoumělce Harryho Šoumena. Včera jsem zjistil, že jméno Harry nese i jeden z brněnských pivovarů. Celý příspěvek →

Když mi bylo asi 5 let, přihlásili mne rodiče do tzv. „Sokola“, čili do jakéhosi cvičení pro děti. Celý příspěvek →

Toho dne to vypadalo, že v pustovecké Kurníkšopě je zajímavý výběr. Celý příspěvek →

Od roku 1874 se ve velkopopovickém pivovaru určitě hodně změnilo.

Já tyto změny pozoruji od počátku 80. let do současnosti. Celý příspěvek →

Mířil jsem do hrabovské hospody Stodola (el Pajar), kde mne čekal můj student španělštiny. Zkratkou jsem míjel tradiční ochutnávkovou pivnici U oráče. Celý příspěvek →

Vypadá to jako název nějaké surrealistické povídky, ale ve skutečnosti jsou to vlastně názvy dvou piv. Celý příspěvek →

Když v 70. letech míjel autobus žabeňskou restauraci U čápů (U čápa), věděl jsem, že již brzy dorazíme do Ostravy.

Osobně jsem navštívil tuto hospodu poprvé až v roce 2001, kdy se v jejím okolí začalo vařit pivo. Celý příspěvek →

Čili přesněji: Její pivo Zenke

Čili ještě přesněji: Pivo Zenke v porubském firemním výčepu. Celý příspěvek →

Chce to trochu cvičené chuťové pohárky, ale snad i jistou dávku štěstí a pozitivní náhody.

Když jsem v roce 2008 v městečku Astoria (Oregon) seděl v krásné a vtipné knajpě U mokrého psa (Wet Dog Brewpub) s čarokrásným výhledem na Tichý Oceán, začal jsem se bavit tím, že jsem se snažil odhadnout jednotky hořkosti jednotlivých nabízených piv.

V ležácích a jednoduchých ejlech jsem poměrně uspěl, u ip a pšeničňáků jsem však celkem propadl.

Od té doby uplynulo už 16 let. Nějak extra jsem své smysly během oné doby necvičil, ale čas od času se otestuji.

Nejčastěji na pivech Volby sládků, neboť v těchto případech se mohu okamžitě konfrontovat s realitou.

Obecně se u Volby jedná zpravidla o piva spodně kvašená ( i když se samozřejmě občas nějaký ten svrchňáček objeví), čili tam bývají obecně značky někde na stupnici v rozmezí 30 – 40 IBU. Není to samozřejmě pravidlo, leč většinou to tak bývá. Stále však existuje výběr z 11 možností. A tam je třeba zapojit mlsný a cvičený jazýček + trénované chuťové buňky.

U ležáků či speciálů tzv. „vídeňských“ jde zpravidla hořkost do nižších sfér – i pod 30 IBU, někdy bývají hodnoty ještě nižší.

U piv pšeničných vnímáme spíše už samu o sobě nasládlou příchuť banánovou, občas ještě dekorovanou určitou zrnitou trpkostí. Tam se hodnoty IBU pohybují někdy i pod hranici 20. Výjimku tvoří samozřejmě některé Wheat Ale v americkém stylu, kde jsou pšeničné tóny kompenzovány řádnou dávkou hořkých chmelů.

Včera mi to vyšlo. Degustoval jsem Majstrštyk z Velkých Popovic. Je to neuvěřitelné, ale tento pivovar letos slaví už 150. výročí svého založení.

Občas mi dochází asociace na něžnou 10° i vkusně voňavý ležáček z poloviny 80. let. Zdávalo se mi dokonce, že ono pivko mívalo jakýsi záhadný, jemně slaný nádech.

Dost nostalgie! Dnešní Kozel je úplně jiný. Řídký, vodnatý, bez chuti a zápachu.

Majstrštych se však docela dá pít. Reklamní letáček neuvádí EPM, ale podle obsahu alkoholu (5,3%) a sladové tělnatosti by se mohlo jednat o nějakou tu 13°.

Pivo je polotmavé a celkem hořké. A tam jsem si naprosto správně tipnul. 35 IBU.

Jeden čtyřdecový kousek k obědu neurazil.

Navíc jsem měl radost ze svého přesného odhadu.