Výchozím bodem byl Frýdlant nad Ostravicí. Celý příspěvek →

V Tišnově fungují tři minipivovary. Nedaleko jsou ještě Sentice s Kvasarem a nedávno přibyl na mapu blízkého okolí pivovar v Předklášteří.

Tento podnik jsem navštívil loni a byl jsem celkem spokojen. Nedávno se mi dostalo příležitosti ochutnat tamější pivo i v Ostravě. V Kurníkšopě byl na čepu vorklosterský Kellerbier dokvašovaný v dubových sudech.

Úvodem je třeba předeslat, že při degustaci podobných výrobků nelze očekávat typický „český“ ležák nebo výživný hluboce hořký Pilsner. Tišnovský Kellerbier je úplně o něčem jiném. Hořkost se zdá být o dost nižší, vůně klasického piva zůstala, avšak od prvního hltu je degustátor vystaven několika základním otázkám, z nichž jedna z nich je, zdali tento mok připomíná chuťově nějaký jiný a ta druhá je spíše dotazem, jak u netypického produktu definovat chuť.

Nejvíce mi Kellerbier připomínal příchuť puškvorce. Zřejmě asociace na pivovar Zámežek Zábřeh, kde s tímto kořením docela úspěšně pracují už od doby svého vzniku v roce 2007.

Bohužel, toto je pouze nástinná asociace, která mne napadala nejčastěji během dvou konzumací. Jinak jsem trochu cítil v truňku ořech. Ale ne ty máslové buráky, které někdy nepříjemně obohacují vybraná pivka z Qásku ani výrazné ořechy lískové, po nichž záhadně chutnal třeboňský Regent v době své vleklé metamorfózy z výtečné regionální značky v podprůměrný průmyslovák. V případě Podklášteří je to spíše jen jakýsi senzorický náznak. Nejspíš je toto způsobeno právě jeho barrigovým dokvašováním.

Jedná se o standardní 12°, dalo bych se jich vypít na posezení i víc, avšak odradit může jeho cena – 55 Kč za půllitr.

Jablonecký pivovar fungoval od roku 1835. Měl být zbourán někdy v 80. letech kvůli plánované komunikaci. Nakonec přežil až do roku 1991, kdy v něm byl natrvalo zastaven provoz. Celý příspěvek →

Vzpomínám na své pivní mládí. Když jsem náhodou někdy v 80. letech nechal omylem v mrazáku tehdejší lahváč, buď po nějaké době prasknul a zaneřádil celé zařízení nebo jen zmrznul a po rozmražení se zakalil a ztratil svěží chuť. Celý příspěvek →

Je tomu skoro 34 let, co jsem se v prodejně Ovoce – zelenina ptal, jestli mají kiwi a prodavačka mi nerozuměla.

Od té doby je u nás známé jak mango, tak papája, durian, lychee nebo malajská hvězda. Přesto některé druhy ovoce pro nás Středoevropany zůstávají nadále exotické.

Asi před 20 lety jsem se na ostrově Bali účastnil poznávacího zájezdu. Řidič dodávky zastavil u rušného tržiště a průvodce nám nabídl, že nám umožní ochutnávku místního ovoce. Jmenovalo se Buah Rambut, tedy „zarostlé“ nebo „chlupaté“ ovoce. Když se po pár minutách vrátil, přinesl sáček, ve které vedle exotické plodiny se rovněž nacházela asi půlka mraveniště agresivních červených mravenců. A tak jsme tenkrát měli jiné priority než pohodovou degustaci…

Na ostrově St. Maarten v Nizozemských Antilách roste endemicky lesní plodina, která se nazývá Guavaberry. S cizokrajnou guavou nemá nic společného. Vypadá spíše jako červený angrešt nebo brusinky. Z tohoto ovoce se na onom ostrově vyrábí unikátní stejnojmenný likér, který jsem si často odvážel jako suvenýr.

Kaktusům moc nerozumím, jen vím, že z jednoho druhu se vyrábí kořalka Mezcala a silný haluciogen Mezcalin.

A nyní se nám v našich zeměpisných šířkách objevilo „Dračí ovoce“, které pochází z mexických druhů jistého kaktusu zvaného Pitaya a které se nedávno začalo přidávat i do našich kyseláků.

Pitayu jsem nikdy neochutnal, až včera jsem narazil na výroční 20° Dragon Fruit Imperial Ale z jihlavského Radničního pivovaru.

Onu provozovnu znám poměrně důvěrně a několikrát jsem ji navštívil. Ač dávám samozřejmě přednost klasice, jednou mne v Hobitu upoutalo jejich dýňové se skořicí.

Kyselák s Dračím ovocem byl slušný. Byla z něj cítil hutnost i alkoholová síla, která u těchto druhů mnohdy chybí. Cítil jsem něco jako rybíz nebo brusinky, což bylo však doprovázeno mocným ejlovským „spodkem“. Hodně silné dezertní pivo dobré jako v uměřené dávce na dobrou noc. Trochu mne zarazila cena, když jsem v Kurníkšopě za malé pivo zaplatil celých 75 Kč! Vygooglil jsem si nabídku pražských Zlých Časů, kde byla stejná značka o 10 Kč levnější.

Za luxus je třeba si připlatit, na druhé straně – nic by se nemělo příliš přehánět.

Prostá otázka, odpověď na niž si pravidelně zdůvodňuji. Celý příspěvek →

Je tady počátek týdne a s tím i čas na další informace o provozu Panského pivovaru v Paskově. Celý příspěvek →

Tak se jmenoval úspěšný český film z konce 90. let. Celý příspěvek →