Exploze v BorsodChem MCHZ

Mariánské Hory jsou celkem příjemná městská čtvrť.

Nicméně značná její část je zdevastována průmyslem.

Důl Šverma již naštěstí nefunguje. Moravské chemické závody, které se dnes nazývají BorodChem MCHZ však jedou naplno.

Minulý týden došlo v chemičce k mohutné explozi, údajně v prostorách výroby etylanilinu. Výsledkem je jeden těžce zraněný zaměstnanec a hmotná škoda, která prý může dosáhnout až částky 10 milionů.

Viník výbuchu není dosud znám, avšak zřejmě se jedná o pochybení, nedbalost či nevyzpytatelnost materiálu.

Poučen minulostí však očekávám do pár let jinačí rozluštění.

Za incident v BorsodChem může supertajný ruský agent V.V. Kakljuš (Černý Kašel), který díky supervýcviku hravě překonal všechny překážky a způsobil dotyčnou havárii. Kakljuš podléhá přímo Putinovi.

Na svých facebookových stránkách a na twitteru se přiznává též k atentátu na Kennedyho, katastrově ve Fukušimě a k tsunami v zimě 2004.

Mezi jeho věrné přátele patří i J.I.Novyčok.

Hypermetaforická aliterace.

Ve skutečnosti mne pouze konsternuje fakt, že Borsodi je též značka maďarského piva.

Paralela mezi výrobou piva a chemickým průmyslem nemusí být náhoda.

Již jsme trochu složili horké hlavy na bobkové listy. Hledáme na našem pivním trhu pozitiva, k čemuž nás motivuje povzbudivá statistika, že na našem území se nalézá už snad více než 500 malých a středních pivovarů.

Nadnárodní společnosti jako je Heineken, SAB Miller nebo Molson Carlsberg se však nevzdávají a stále zaplavují trh svými masově vyprodukovanými výrobky.

Poslední dvě vlády ničí naše pohostinské podniky. Za minulých pár let u nás bylo uzavřeno údajně 1300 hospod. A rozhazovační diletanti stále operují s destruktivními nástroji jako je DPH a spotřební daň, aby byla obyvatelstvu konzumace národního nápoje čím dál víc znepříjemňována, neřku-li přímo znemožněna.

Hanba jim!

Buďme bdělí….

Zenke konečně v Ostravě

Pár měsíců to trvalo, ale už je to tady!

Je to pár let, co jsem vystoupil z poetického motoráku na louce, do níž byla zapíchnutá cedule s nápisem ŽENKLAVA.

Tam by pivovar hledal jen málokdo. Přesto jsem už tenkrát měl na paměti, že v onom regionu vzniklo v roce 2005 a 2006 hned několik minipivovárků.

Kopřivnický Lašský Vulkán vařil v areálu uhelných skladů a své pivo distribuoval do Katolického Domu a do pivnice U Žáby (Žabáka). Na pár měsíců se Vulkán objevil i v ostravském Kenkenu. Zajímavé, že jsem v onom moku cítíval rozpuštěný B komplex.

O pár měsíců později začal v Příboře vyrábět chmelový nektar někdejší major čs. letectva Richard von Lichtenberg. Pivo ovlivněno příborským rodákem S. Freudem bylo chutné, leč nevyzpytatelné. Po několika letech pivovar své sídlo natrvalo opustil a já si romanticky představoval, že jeho provozovatel se opět vrátil ke svým MIGům.

Nádherný býval Městský pivovar ve Štramberku s lahodným Trubačem. Budova snad stále slouží svému účelu, jen nabízí cizí pivní značky. Naposled v roce 2020 jsem tam dokonce popíjel varnsdorfského Kocoura..

Za zmínku stojí i současný Olbrew v Sedlnici.

Když jsem tenkrát během setmělého únorového odpoledne sestupoval od luční cedule do setmělé Ženklavy, ani jsem nevěřil, že by se tam zrovna vařilo pivo.

Nakonec vše dobře dopadlo, ochutnal jsem tehdejší vzorky a po setkání s velkosběratelem pivních etiket ing. Kozlem jsem se ve zdraví a pohodlí dostal zpět do Ostravy.

Již asi před rokem jsem zaslechl zvěsti, že Zenke se má čepovat v Ostravě Porubě.

Telefonicky jsem vyzpovídal majitele ženklavského pivovaru, který mi sdělil, že je to v plánu.

Loni na podzim jsem pátral na určeném místě naslepo, ale nezaznamenal jsem žádný úspěch.

Až před týdnem jsem vstřebal informaci, že pivnice Zenke už byla otevřena a že se nachází v 5. porubském obvodu hned vedle tradiční republikánské pivnice Parlament.

S rutinovaně vypěstovanou žízní jsem včera dotyčný lokál služebně navštívil.

Hospůdka střídmá, útulná, ale o půl šesté odpoledne úplně prázdná. Později jsem si všiml, že pár hostů posedává venku.

Na čepu hned 5 druhů ženklavského piva.

12° ležák s poctivými 5 % alkoholu hluboce hořký, hustý, doslova příslovečný tekutý chléb. Lehce jinotajný charakter vyžaduje opakovanou konzumaci, aby rozšířil arsenál příslušných přívlastků.

Piva polotmavá tzv. „vídeňská“ degustuji většinou jen z profesionálního hlediska, čili je cíleně nevyhledávám. Ženklavská polotmavá 11° však byla celkem chutná a osvěžující.

11° APA California poplatná své kategorii. Na můj vkus hodně chmelená až štiplavá. Znám však hodně pivařů, kteří tuto příchuť upřednostňují.

O to větším překvapením byla pro mne 14° IPA America. Opět truňk hutný, svěží, který evokuje fantazii pro definici chuti. Kvalitní dílo.

Na závěr jsem okusil 13° Apu Crystal. Zajímavá kombinace aromatického chmele s karamelovým sladem.

Nakonec do interiéru pivnice pár hostů dorazilo. Hospůdka je otevřena pouze pár týdnů, tak věřím, že si svou klientelu, i vedle zavedené konkurence najde.

Tak pojďme houfně pivovar Zenke podpořit!

 

Shoothouse není pro mne

Původně (strašně dávno) to byla cukrárna Babeta. Malý rohový podnik na rohu Revoluční (Českobratrské) a Dimitrovovy (Nádražní).

Od 90. let se Babeta měnila, ale já to ani neregistroval. Přímo počátkem oné dekády hned naproti stál pivní bar Petřín a po jeho zbourání jsem s nedalekým zařízením ztratil kontakt.

Před pár lety jsem v někdejší Babetě (už jsem zapomněl, jak se ten bar tenkrát jmenoval) párkrát popíjel vojkovického Ryzáka.

Dnes se v oněch prostorách nachází podnik s názvem Shoothouse. Jakási postmodernistická kavárna kombinovaná s barem, kde naštěstí nechybí pípa o dvou kohoutcích. Pozitivem je, že na čepu najdeme kunčického Ogara.

V sobotu po poledni se nacházelo v interiéru pár skupinek mladých osob, nejspíše studentů. Téměř všichni byli vybaveni nezbytnými mobily a notebooky. Atmosféra mi tímto připadala poplatná tomuto trendu a já se cítil málem jako důchodce.

Vše bylo chladné, sterilní a cizácké.

Nicméně Ogar 11°(za 55 Kč) byl natočen celkem slušně.

Shoothouse nabízí řadu různých druhů kávy (mám dojem, že ceny začínají něco kolem 70Kč za šálek), nealko i alko koktejly, zákusky, předražené lihoviny a již zmíněné pivo.

Nu což. Každý máme své. Místní mládežníky zřejmě zase nerajcují knajpy jako je např. U Rady.

Do klasických hospod chodí stále méně lidí a proto tyto podniky stále rychleji ubývají.

Ale jak už jsem tady párkrát psal, pokrok se nedá zastavit.

Buďme vděčni za to, že do baru oné kategorie můžeme zatím jít alespoň na nějakou tu minipivovarskou značku.

 

Syčák stokrát jinak

V pivovarské hospůdce U Hodže nikdy nevím, jakým pivem mne tam překvapí.

Nejde ani tak o sortiment. Ten čítá obvykle kolem tří nebo čtyř druhů na čepu. Je to o momentální chuti piva. Většinou se mění várka od várky.

Někdy je 10° i 12° docela lahodná. Jindy mají typicky vesnický charakter. Občas je v nich cítit tzv. „hukvaldský štych“.

Mimo klasiku je někdy k dostání i známé „krmelínské bezinkové“.

Před týdnem mne Syčák opět zaskočil. Desítka chutnala, jakoby byla smíchána s belgickým pšeničným „witbierem“. Totéž v sobě skrýval i mok o dva stupínky silnější. Odborník by okamžitě vychrlil výčet senzorických chyb, ale já jsem si krmelínsko-belgický ležák celkem vychutnal.

Zelený speciál byl ryze přírodní a byl výrazně cítit mátou. Také cesta,

Sám Hodža vypadal unaveně. Svěřil se, že je třeba provést generální úklid sklepa. Takže Syčák zůstane na čepu zhruba do června, pak bude nahrazen nejspíš Radegastem a Svijany. O další budoucnosti krmelínského piva rozhodne, zdali bude tradice pokračovat i pod vedením mladší generace. A to není nikdy jisté.

A  ať chutná Syčák jakkoliv a můžeme si o jeho kvalitě myslet cokoli, byla by škoda, kdyby zanikl.