Na internet jsem si už zvykl. Používám jej skoro denně, zejména ke získání informací.

Je to naprosto pohodlné. Chci se dozvědět, kdo byl v Uruguaji prezidentem ve 30. letech, kdy se narodil Fridrich Falcký, jak se řekne azerbajdžánsky „šťovík“ nebo si jen ověřit pravopis některého zrádného českého slovíčka. Vždy sáhnu po internetu. Dokonce i přes svůj pokročilý věk se kolikrát divím, jak mohla lidská společnost kdysi fungovat bez tohoto fenoménu (mohla).

Čas od času si udělám vzpomínkový čas, kdy si na internetu (Youtube a pod.)vyhledávám dávno zapomenuté písně a hudební skladby. Přednost mají samozřejmě bigbíty – i dávno zapomenuté kapely dokážu najít a s nimi i celá, dnes už takřka neznámá alba.

V 70. letech např. existovala kapela Titanic a my jsme si v 8. třídě vášnivě nahrávali na naše kazetové magnetofony jejich skladbu Macomba. Měla takový lehce africký charakter, ale jinak to byl čistokrevný rock. Až před pár lety jsem se dozvěděl, že se jedná o skupinu z Norska a dostal jsem se, díky internetu i k několika jejich albům.

Stejně tak jsem se třeba dozvěděl, že pekelnická skladba Shakin´All Over, kterou zpívala Suzy Quatro, byla pouze remakem písně z 60. let.

Je to pro mne stále dobrodružství hledat a nacházet odkazy na staré vzpomínky, kterých mám skutečně kvanta. Jen někdy mne nostalgicky napadne, že přece jen existuje něco, co současný systém exaktní a vyčerpávající informatiky nedokázal postihnout. Něco, co zůstalo mimo matrix. Něco, co bude takto zřejmě zapomenuto, ale já mám vzácné privilegium si toto ve své nedokonalé paměti uchovat.

Možná dělám chybu ve vyhledávání. Někdy neznám přímo název skladby, ale většinou stačí ke získání stopy třeba slogan, nebo úryvek textu.

Přesto jsem třeba doposud nenašel žádný odkaz na píseň, kterou kdysi v 1. polovině 70. let zpíval, tuším Jiří Štědroň. Refrén byl něco jako:

Apač Pik (Pick, Pique), ten měl orlí zrak

Orlí nos, orlí požerák

Zní to jaksi dadaisticky, ale já jsem tento song několikrát v tehdejším rádiu slyšel. Snad by mi k odhalení tohoto mimomatrixového elementu pomohli nějací fanoušci československé hudební scény 70. let.

Další písní, která prokazatelně existovala a já dodnes dokážu kousek zazpívat se jmenovala nejspíš podle hlavního sloganu Bleděmodrý prádelníček.

Tuším, že stejně se jmenovala i černobílá pohádka z poloviny 60 let, kde tato písnička zazněla.

Na googlu jsem ji opakovaně nenašel, tak se domnívám, že i tento kuplet zůstal mimo informační mainstream.

Možná, že bych našel nějakou informaci na Ochranném Svazu Autorském, jehož jsem členem. Ale to není tak důležité. Hlavně mne tento fakt udržuje v přesvědčení, že stále existuje něco jako je unikátní osobní vzpomínka, která nebyla zveřejněna.

Bleděmodrý prádelníček mimo matrix.

„Bleděmodrý prádelníček udělá jen malý trik

Vyčaruje ……………malý klíček nebo míček

Bleděmodrý prádelníček  -  to je kouzelník…………….“

Pamatuje si na to ještě někdo?

V 70. a 80. letech jsem si občas kupoval satirický a humoristický časopis Dikobraz. V oné době byl už čistý humor povětšinou nahrazován neutrální komunální satirou a tak mne pobavil jen občas – kupříkladu článkem o otevřeném stánku PNS uvnitř uzavřené pošty. Celý příspěvek →