Setkali se s tím snad všichni pivaři. V šenku kam přišli relaxovat se stanou terčem slovních i fyzických útoků neznámého agresora.  Celý příspěvek →

 „Chceme pít pivo, tak nech si svůj srp a kladivo!“ 

(z pivního muzikálu “U zběsilé pípy”)

To ráno 5.3.1980 jsem se probudil,jako obvykle,ve svém pokoji a vše náhle bylo jiné.Fyzicky ani fatálně se v mém okolí nic nezměnilo.Stále jsem musel docházet do školy,kde mi hrozila brzká maturita,soudruh Gustav Husák nadále vládl československému lidu a ani venku nedošlo přes noc k žádným politickým ani klimatickým extrémům.Přesto mne jen letmý pohled do kalendáře opětovně ujistil,že se Něco stalo.Toho dne jsem totiž dosáhl magického věku 18 let! Celý příspěvek →

Stalo se to v září roku 1989. Jednoho nedělního dopoledne jsem navštívil novoveskou pivnici U Boříka, kde tenkrát rozumně vyměnili plzeň za Radegast. Celý příspěvek →

Vážení čtenáři,

Rozhodl jsem se letos na svých stránkách průběžně uveřejňovat kapitoly své první pivní knihy Pivní labyrint světa a ráj srdce, jejíž náklad je již plně rozebrán. 

1

Kapitola 1

Hořkost zakázaného ovoce 

Při největší snaze si nemohu vzpomenout na okamžik,kdy se poprvé v mém životě mých dětských rtíků dotklo pivo.Z nejútlejšího věku se mi vybavuje barevný svět sledovaný z perspektivy sportovního kočárku,rozverný kříženec Punťa a,prastrýc Inocenc,jehož vizáž zdeformoval tyfus prodělaný za První Světové Války,zoufalý útěk před lékařským personálem ušního oddělení,či pád z holičského křesla.Avšak památný milník v životě,jehož datum mělo být přesně zaznamenáno,mi stále uniká.Snad by mohly pomoci moderní metody hypno´zy a psychoanalýzy. Celý příspěvek →

Tento nápis, který dodnes zdobí řadu našich výčepů pochází z dob, kdy žízniví dřevorubci zastavovali své pracovní nástroje aby mohli dostat pivo na dluh. Celý příspěvek →

Když v roce 1867 zařídil tehdejší americký ministr zahraničí Seward koupi nehostinného poloostrova Aljaška od ruské vlády za 7 milionů dolarů, občané USA si mysleli, že se totálně zbláznil. Celý příspěvek →

Jak už jsem zmínil v jednom svém předchozím blogu, současný náhled na nedávnou historii zanechává dojem, že v 70. a 80. letech minulého století se v našem pivovarnictví nic nedělo. To ovšem není pravda. I ona doba měla své favority, outsidery i své tehdejší speciály. Celý příspěvek →

Pivní historici snad evidují přelomové události na naší pivní scéně jako bylo zřízení „pivního krejcárku“ za Rakouska – Uherska, skoková zdražení piva v 60. a 80. letech 20. století nebo rušení a vznik nových pivovarů. Málokdo si však pamatuje letní pivní kalamitu v roce 1982.

Již v květnu onoho roku se nezvykle oteplilo a pivovary (a dokonce i sodovkárny) nestačily vyrábět. V kultovní ostravské pivnici U Pošty (dnes U Rady) nejprve narazili místo topolčianského Prazdroje Gambrinus, což bylo tenkrát pozitivním faktorem neboť Gambáč byl v roce 1982 ještě pitelný a navíc byl ve třetí cenové skupině o celých 90 haléřů na půllitr levnější, za pár týdnů však místní štamgasti museli potupně usrkávat ostravskou desítku. Nabídka točených piv v oné době nebyla příliš bohatá. V Ostravě se čepovala 12°Ostravar, Radegast, Opavský Zlatovar, Plzeňský Prazdroj a v hospůdce Start na zábřežském stadiónu Staropramen. Přesto výpadek v dodávce plnotučného moku pivaře rozladil. Lepší situace nebyla ani v jiných městech. V červnu onoho roku krize dokonce postihla i Prahu. Ve vyhlášených plzeňských pivnicích sice stálí hosté svůj Urquell zpravidla dostali, mnohé jiné hospody a to často i v centru města měly s pivem velké problémy. Třeba hospůdka Na Kampě, kde ještě před pár lety chodíval Jan Werich vyvěsila ceduli, že nemá pivo ani limonádu. Zřejmě nabízela jen vodu z vodovodu, případně kávu a čaj.

V okolií Prahy to bylo podobné. Na Rakovnicku bylo možné sehnat jen krušovickou 10°, mimochodem v onom čase velice chutnou. Vysvobozením pro mne byla návštěva vesnické nálevny v severočeské obci Domoušice. Tento podnik nabízel čepovanou lounskou desítku i dvanáctku! Jakáto úleva pro mé vyprahlé hrdlo!

Jaké bylo poučení z tehdejšího pivního krizového vývoje? Komunisté tehdy plánovali vše na pět let dopředu a stejně jak nedokázali pochopit, že v zimě může mrznout, nepočítali s tím, že i v květnu mohou vystoupit teploty nad 30°C. Dnes to není o moc lepší, ale aspoň ta pivní krize nám, aspoň doufám, nehrozí.

Obvyklá věta, která se v různých jazykových modifikacích ozývá v hospodách na celém světě. Američané řeknou: „Waiter, check, please“, Španělé a Jihoameričané: „Camarrero, la cuenta, por favor“, Indonésan se přihlásí frází: „Pelayan, saya ingin bayar!“ Celý příspěvek →

Při posledním klání domovarníků PIHA jsem si opět položil otázku: Nakolik jsou degustace objektivní a jak funguje komunikace mezi degustátory? Celý příspěvek →