Před příjezdem do Barcelony jsem měl poměrně jednoduchý plán. Nenajdu-li na internetu 
nějaké místní minipivovary, budu se věnovat návštěvám lokálních hospod a konzumaci obligátních španělských piv a vyhlášených chuťovek (tapas).
Známý mne pozval na svou benzínku. Otevřel ji asi před půl rokem.
Nastoupil jsem do trolejbusu č. 106 a ucítil jemnou vůni. Co mi to jen připomíná?
Věčné téma útulnosti a autentičnosti českých pivnic mne napadlo, když jsem se vracel ze 
svého lodního americko-evropského angažmá.
Uz se blizim k polovine prekladu me knihy Zivot na obou stranach vycepu. Musim 
konstatovat, ze to neni vubec snadne.
Stava se mi to docela bezne. Cizinec, kteremu se dostane do rukou ma kniha se duverive 
pta proc nebyla prelozena do jineho jazyka.
Desítka to je voda, říkají pitomci, kteří si hrají na pivaře a jejich nejhrdinštějším činem je 
vychlemtání 20 plzní na posezení.
Jsou toho plné zprávy. Hrdinný ukrajinský lid povstal proti zlořádné a zkorumpované vládě. 
V ulicích jsou barikády a politici u koryta dostávají zatím na frak.
Vlak je ideální dopravní prostředek pro cesty po hospodách a pivovarech. Koleje sice 
nevedou všude, vagóny jsou však rozměrné a pohodlné, že se v nich dá chodit i pěšky a navíc vlaky mívají v těchto případech nezbytné WC.
Je půlnoc 31.prosince. Explodují láhve se sekty. Jen kdesi v koutku si pivař otvírá pokojně 
svého lahváče….