Již před svátky jsem si všiml loga vojkovického Koníčka na budově jedné, kdysi tradiční hospody.

Restaurace V Zátiší byla v 80. letech knajpa 3. cenové skupiny, kde točili „topolčanskou“ plzeň za 3.90 Kčs. Moc mi to tam nejelo, tak jsem raději chodil do blízkého šíleného podniku 4. cenové skupiny Na kopečku (dnes klub Rockhill), kde podávali o 1.10 Kčs 12° Zlatovar.

V 90. letech Kopeček na dlouho zavřeli, což byla škoda, neboť mi tam pivo dost chutnalo, Zátiší ovšem jelo furt.

Údajně objekt zakoupila nebo si pronajala někdejší česká hvězda německého hard porna Olina. Mám dojem, že podnik se nějaký čas jmenoval U kocoura a že tam snad vařili i obědová menu.

Nedávno objekt osiřel, avšak logo Koníčka dávalo naději.

Včera jsem znovuotevřený  podnik náhodně navštívil. Zpočátku jsem si myslel, že je zavřeno. Logo vojkovického piva nesvítilo a přes okno jsem registroval pouze matné světlo. Chyběla jakákoliv cedule s případným názvem staronové provozovny. Jen z boku byl na obvodovou zeď domu umístěn plakát, který ukazoval, že do hospody za roh je to 10 metrů.

Hmm. Do hospody…

Uvnitř stále svítila vánoční výzdoba a prostor se topil v možná intimním, avšak na poctivou nálevnu úplně nevhodném pološeru.

Upoutal mne rovněž vzduch vonící po třešňovém tabáku. V provozu bylo hned několik vodních dýmek.

Logo naštěstí nelhalo. Na čepu byl Ryzák 11° a Grošák 14°. Mladý výčepní, který vůbec jako rutinovaný výčepní nevypadal mi naštěstí natočil slušný půllitr 11° za 42 Kč. Pár lidí v šantánu popíjelo i silnější verzi Koníčka.

Jednomu hostovi, který byl zabrán do svého notebooku dokonce přinesli z kuchyně něco, co vypadalo jako normální klobása.

Interiér restaurace se po letech moc nezměnil. Místnost s výčepem a vedlejší extrovna. Akorát chybělo útulné světlo a hlučící konzumující hosté.

Nájemci to zřejmě myslí dobře, ale já osobně to na dlouho nevidím.

Jsem sice náročný i na pivní značky a vždy volím alternativu, ale rovněž dávám přednost výčepům, kde se cítím jako zamlada.

Proto třeba Shothouse na rohu Nádražní a Českobratrské navštěvuji pouze velice sporadicky, i když mají na čepu chutného Ogara a místo toho raději zajdu do Rady nebo do Helbicha, kde mám z posezení v mém domácím prostředí lepší pocit.

Marná sláva. Pivo v naší zemi nezahyne, ale bude se konzumovat v jiných podmínkách.

Jedná se o vskutku magické datum. První den nového kalendářního roku bývá plný siláckých předsevzetí i očekávaných nadějí. Celý příspěvek →

Líbí se mi staré české filmy. Celý příspěvek →

Ostravská čtvrť Heřmanice není příliš malebná. Přestože disponuje lesem i vodními plochami nalézá se tu i kontaminovaná půda, vězení a místy i tzv. „nepřizpůsobiví obyvatelé“. Celý příspěvek →

Přišla další středa – aktivní čekání na autobus na zastávce Křížikova v restauraci ALVI a náhodné setkání s aktuální Volbou sládků. Celý příspěvek →

Vždy mne vzrušovalo vědomí, že někde blízko ( s příchodem minipivovarnictví i dost daleko) se otvírá nějaká hospoda. Celý příspěvek →

Do Kurníkšopy dorazila pivní zásilka z Jižních Čech. Celý příspěvek →

Přemýšlím, že už to bude přesně 20 let, co jsme jeli do Vsetína otvírat nového Valáška. Nebo snad 21? Celý příspěvek →

Škola AVE ART v Hrabůvce, kde učím se nalézá v blízkosti hned tří hospod.

Ta nejklasičtější stojí na rohu u tramvajové zastávky Jubilejní. Jmenuje se Slavia a já ji pamatuji už v roce 1981, kdy jsme tam se studenty zapíjeli úspěšnou školní akademie Šmeralova (dnes Matičního) gymnázia.

Tenkrát tam byl na čepu Pilsner Urquell podle tehdejší cenové politiky za 3.90 Kčs.

V dnešní době tento podnik sporadicky navštěvuji několik let a registruji jistý vývoj, řekl bych spíše k lepšímu.

Před nějakým časem byla část interiéru restaurace vyhrazena k účelům sázení, což hospodské atmosféře moc nepřidalo.

Toto naštěstí zmizlo nebo alespoň ustoupilo do pozadí.

Slavia začala vařit také polední menu za slušné ceny. Bohužel výběr piv Radegast, PU a Kozel není nikterak pestrý. A točení plzně je při dnešních standardech ne úplně ideální.

Hned o blok dále naší školy se nachází ostravarská Tankovna.

Tankový Ostravar 12°, Mustang 11° a Černá Barbora je základním sortimentem této restaurace. K němu se přidávají i speciální ostravarské speciály.

Podnik má slušnou obsluhu i celkem vychytanou kulturu čepování. V nabídce jsou i pivní chuťovky jako je hermelín, pivní sýr, hranolky či smažené cibulové kroužky.

Lokál to není nejlevnější, když uvážím, že o kus dál stojí rovněž ostravarová pivnice U černé Barbory, která se mi zdá pivně levnější.

Posledním blízkým podnikem, který jsem poprvé navštívil poměrně nedávno je nálevna Plecháč, která stojí vedle místní prodejny potravin na ulici Zlepšovatelů.

Skromná, částečně zastřešená předzahrádka a klasický interiér s místností s výčepem a přilehlým prostorem s několika dalšími stoly.

Poprvé mne Plecháč nalákal na slušnou ostravskou desítku. O pár měsíců později mne upoutal nápis na externí tabuli, že čepují Svatomartinskou polotmavou 13° z Litovle.

Nostalgicky jsem zavzpomínal na sváteční černou 16° Ondráš a hned si jeden kus dal.

A před týdnem Plecháč nabízel 11° Zubr Grand za dnes skoro neuvěřitelných 32 Kč.

Šantán je otevřen už v 9 hodin ráno, o čemž svědčí i místní štamgastské osazenstvo. Je to přesně to, na co jsem zvyklý. Pivo ve slušné kvalitě za křesťanské ceny a celkovému dojmu pomáhá i příjemná, účastná obsluha, která dokáže i s náhodným hostem pokonverzovat.

Zdá se, že svou po celý život odkládanou pedagogickou praxi dnes vykonávám v přátelské lokalitě.

Přídavné jméno „nechutný/nechutná/nechutné“ má dosti pejorativní charakter. Celý příspěvek →