Tuto historku znám pouze z vyprávění, přesto se budu snažit ji příslušně okomentovat. Celý příspěvek →

Jedním z nejnenápadnějším minipivovarem v našem kraji je ten v Palačově. Celý příspěvek →

Některé dnešní nově vznikající pivovary rozpoutají pompézní mediální kampaň už dlouho před svým plánovaným otevřením. Občas se paradoxně stane, že nakonec neotevřou vůbec.

Na protilehlém pólu se zase nalézají začínající podniky, které snad záměrně své záměry do poslední chvíle tají.

Možná je v tom jistá pověrčivost, většinou však podcenění nutné reklamy.

O vznikajícím pivovárku v Budišovicích jsem třeba nevěděl nic a získal jsem informace náhodou od místního občana.

I poté, když jsem se snažil vygooglit pivovar Fčelín, většinou jsem byl informován pouze o založení firmy, finančních vkladech a případných změnách v dozorčí radě.

Nicméně se mi nedávno podařilo zprostředkovaně dostat věrohodné informace přímo od vedení obce.

Je navařeno. Pivo bude možno ochutnat za 6 – 8 týdnů, až dozraje.

Podle toho usuzuji, že se může nejspíš jednat o poctivý ležák.

To je vše, co zatím vím.

Jestli se mi bude chtít, tak snad ještě napíši jednu pivní knihu. Nejspíš jen v internetové podobě. Celý příspěvek →

28. září nastal Sv. Václav a s tím vedle státního svátku i dnes už tradiční Svatováclavské slavnosti v Ostravě Zábřehu.

Letos vyšel Václav na sobotu. To je k vzteku. Žádný den pracovního klidu ani volna!

My OSVČ máme výhodu, že si často můžeme pracovní dobu naplánovat.

V pátek trochu pršelo, leč následujícího dne se již počasí umoudřilo, aby mohly pivní slavnosti proběhnout na plný výkon.

Oproti loňsku se toho moc nezměnilo. Vstup zdarma, pronájem skleněné třetinky na zálohu ve výši 50 Kč, přes 20 zúčastněných pivovarů. Jen ta cena piva je zase o trochu vyšší.

Již brzy jsem zjistil, že většina pivovarských stánků byla stejná jako loni.

Zahájil jsem světlou 11° z pivovaru Louka. Mok celkem zajímavý. Přišel mi však až moc kvasnicový, jak díky  zamžené barvy, tak i  poněkud bouřlivější chuti. Kolega v ní cítil marihuanu. No, nevím.

Pak již jsem pokračoval v degustaci značek povětšinou spodně kvašených.

Dal jsem Rohana, Lutyňského Berňáka (Albrechtice), Prales a další.

Potěšila mne účast pivovaru Chors z Černotína. Pivo mi u jejich stánku chutnalo více než na jejich pivovarském dvorku, kde je celkem žalostně čepovala jakási indiferentní brigádnice. Jestli se to podaří, zahrajeme příští rok na jejich festivalu pivní písně z repertoáru kapely Empty Pipen.

Ke konzumaci nám hrála zpočátku docela vehementní formace Botox, po 19 hodině ji vystřídaly ostravské Buty.

Ipy, apy a jiné ejlíky jsem koštoval pouze sporadicky, na závěr jsem si dal dřevěnou palici ve formě Svatováclavské 18°ze Slezanu. Vždy zapomenu, že se jedná o pivo polotmavé, ale spíše světlé.

Co říci na závěr?

Jako obvykle se akce podařila. Trochu mne iritovaly davy pivařů, které často bránily v průchodu mezi jednotlivými stánky, ale čím více účastníků, tím lépe pro organizátory, kteří i letos dokázali, že pořádání velkých pivních slavností bez problémů zvládnou.

Byl meteorologicky nevlídný večer a já se pohyboval poblíž známého komplexu Duha. Celý příspěvek →

Správně se to píše „cloud“. Celý příspěvek →

Za mého mládí se někdejší hospoda U Křižánka jmenovala lakonicky Družba. Celý příspěvek →

Někdy je to i městečko v Jihomoravském kraji.

Do Strážnice jsem se nikdy předtím nedostal. Nejblíže jsem snad byl v okresním městě Hodonín – jednou dokonce déle než měsíc při výkonu základní vojenské služby.

Co o tom městysu vlastně vím? Nic moc. Jen to, že se tam tradičně konají mezinárodní folklórní slavnosti a že se tam daří vínu.

Podle serveru Pividky.cz se však tam, v centru vinařství dokonce vaří i pivo.

Toho odpoledne bylo ve Strážnici minimálně 35 °C ve stínu.

Normální člověk by se nejspíš vylepil někde u vody, ale já jsem se rozhodl ochutnat originál strážnické pivo.

Naštěstí nalézt tento podnik nebylo nikterak složité. Kousek za železničním přejezdem směrem na Radějov jsem našel hospůdku se zahrádkou, kde vedle Radegastu 10° a 12° točili též strážnickou 11° s názvem Slavjan.

Jedná se o pivo polotmavé, které přímo neurazí, avšak ani nijak zvlášť neoslní. Spíše chutná v extrémním zářiovém horku a přispívá k tomu i fakt, že konzumujete pivo vyrobené v centru rozsáhlé vinařské oblasti.

Odškrtnul jsem si další trofej a vracel se do centra směrem k zámeckému parku.

Po cestě jsem míjel lokální cukrárnu, u níž mne překvapil nápis:

„Čepujeme pivo z vlastního minipivovaru“.

Cože? Ve Strážnici jsou dokonce pivovárky dva?

Zodpovědný pracovník dotyčného svatostánku nebyl přítomen, ale personál mi ochotně natočil výčepní osmičku a silnější dvanáctku.

Osmička byla barvou trochu tmavší (strážničtí mají asi v oblibě tmavší odstíny), ale docela osvěžující.

Dvanáctka byla decentní ejl vyrobená z blíže neurčené kombinace sladů a chmelů chmelená za studena s obsahem alkoholu 4,8%. Chuť nepříliš výrazná, což mi příliš nevadilo, nižší říz a v záhybech doznívání bylo cítit prvky chlorované vody. Přesto mi pivo Connor ze stejnojmenného minipivovaru celkem chutnalo.

Kousek dál se na náměstí nalézá výčep se zahrádkou Praha, kde čepují Starobrno.

Naštěstí jsem tam objevil i ejlíka z hodonínského Křiklouna.

Vida! I v malém městečku na jihu Moravy se dá vybrat!

Ráno jsem si ještě ve Valticích skočil do místního bufetu na nedostižné Dalešice. Tak mi snad před 40 lety chutnaly vybrané pivní značky jako Regent, Svijany nebo Chebské Hradní. Celý příspěvek →