Když navštívíte Havaj, všechno tam  vypadá jako z obrazů Paula Gaugina.

V anglickém Lyndhurstu se zase na každém kroku setkáváte s památkou Alenky v říši divů (i když se v současnosti proslýchá,  že její autor Lewis Carol byl možná pedofil).

Na Aljašce nedají dopustit  na Jacka Londona,  floridský Key West je zas plný Ernesta Hemingwaye.

Tradice slavných rodáků se nevyhnula ani naší vlasti.

Kolínem procházíme v rytmu řízného pochodu Františka Kmocha, část obyvatel Příbora má doma připravený gauč, křeslo a zápisník na provádění freudovské psychoanalýzy.

Přeloučské hospody jsou zase plné imitátorů slavného herce a dabéra F.Filipovského.

Slavným rodákem (nebo alespoň.občanem) Nového Boru se stal Friedrich Egerman. Ve městě jsou podle něj  pojmenovány ulice, muzea nebo kavárny. Byl to právě on, který zavedl v NB proslavený sklářský průmysl.

Minipivovar Born stojí přímo na hlavním náměstí. Jedná se o středně velký podnik s venkovní předzahrádkou.

Usadil jsem se dovnitř  a hned si objednal ochutnávkový test místních piv.

Stále jsem očekával, že bude pivo paradoxně podáváno v plastových pohárcích, leč nakonec jsem se dočkal normálního skla.

Na čepu byly hned tři druhy svrchňáků. Názvy piv byly odvozeny ze šachové hry. Osvěžující 10 Jezdec, silnější Dáma a nakonec výživná 14 Věž.

Všechna zmíněná piva byla chutná,  nevtíravá a řemeslně dokonalá.

Ležáky reprezentovala Osmička, která se překvapivě nejmenovala Pión  a ušlechtilá,  vskutku královská 12 Král.

Tato piva měla snad intenzivnější zákal,  než bývá dnes zvykem,  přesto tento faktor neměla ve výsledku na výslednou chuť skoro žádný vliv.

Rozhodl jsem se stravovat zdravě,  proto jsem poobědval Caesar salát s uzeným lososem

Byla to docela dobrá volba.

Jistou slabinou Borna byla nekvalifikovaná a poněkud roztěkaná obsluha. Nebyl v tom však zlý úmysl. Prostě jen výsledek současného stavu v našem pohostinství, které  musí využívat často nekvalifikované brigádníky.

Při odchodu jsem ještě spatřil pípu s gosem z Krásné Lípy,  momentálně však nebyla k dispozici.

Loučím se s Novým Borem i s dobrým duchem  F. Egermana

Při krátkozrakém respektování zažitých stereotypů je možno konstatovat, že Francie a pivo nejde jaksi dohromady. Celý příspěvek →

Před nějakou dobou jsem tady napsal článek o pivech s lichou stupňovitostí. Celý příspěvek →

…….stačí ke Kovaříkovi. Celý příspěvek →

Hospody „U grobiána“ bývaly už snad před několika stoletími českými tématickými podniky. Celý příspěvek →

Začátkem prosince 1987 cestoval tenkrát velice novopečený hudební soubor Buty vlakem (!!!) z Havlíčkova Brodu, kde vystoupil na tehdejším soutěžním festivalu Rocková Vysočina do své domovské Ostravy. Celý příspěvek →

Do příborské restaurace U čápa jsem se docela těšil. Zejména, když jsem věděl, že tam bude na čepu desítka z Pivojemu. Celý příspěvek →

Jak se ty časy mění! Zatímco ještě před pár dekádami by si takovéto repliky snad nikdo ani nevšimnul, dnes se stala součástí našeho skoro každodenního života. Celý příspěvek →

….višně jsou trochu nakyslé“.

Jedna s mnoha nezapomenutelných replik z Foglarových Rychlých Šípů.

Následně spořádá potížista Červenáček půl kila tohoto nebezpečného ovoce, zapije vodou z potoka a málem umře.

Tenkrát by čtenáře Mladého Hlasatele nejspíš nenapadlo, že višně (nebo třešně) se přidávají i do piva.

Zde je pár mých posledních osobních zkušeností:

Stavil jsem se do pivnice Plecháč na Hasičské ulici na jednoho Zubra.

V období jednoho kalendářního týdne jsem tak učinil dvakrát. Jednou jsem obdržel klasickou přerovskou 11°, podruhé mi servírka naservírovala pivo višňové.

Nikterak jsem si nestěžoval a půllitr vyprázdnil. V horkém létě mi to připadalo docela osvěžující.

V Kurníkšopě točili belgické pivo Bacchus. Silná 18° byla uvařena v kategorii Oud Bruin , čili staré tmavé s přídavkem třešní (nebo višní) „kriek“.

V této souvislosti jsem se zamyslel nad nedávným uzavřením pivovaru ve Švihově, kde vařili pivo v autentickém holandském a belgickém stylu. Dorval jsem se k němu jen dvakrát, ale vždy to byl výborný degustační zážitek.

Bacchus byl hutný, těžký a určitě též nebezpečný. Višně v něm byly docela cítit. Jako dezert proč ne, ale určitě až na konec případné pivní konzumace.

V Hobitu jsem ochutnal místní tradiční speciál Fire Dog, čili pivo s chilli nazvané podle stejnojmenného hudebního souboru, který kdysi při Hobitu působil.

Red Dog se vaří již po mnoho sezon. Někdy je tam kapsaicinu více, někdy méně. Někdy tak akorát. Tentokrát se mi však zdálo, že mok je poněkud nakyslý. Přitom se mi nezdálo, že by byl jakkoliv kvalitativně znehodnocen. Tak co je na něm divného.

Číšník mi to ochotně vysvětlil. Red Dog obsahuje vedle papriček (ty jsem tam skoro neidentifikoval) též višně, aby oslovil širší pivní veřejnost. Proto ta trpkost.

Jestli se tak tento speciál lépe prodává – tak prosím. Já bych jej však tímto podbízivým způsobem určitě neprznil.

Takže višní bylo dost. Teď už zase nějaké normální pivo!

Pivaři jásejte! Začíná sezóna letních pivních festivalů. Celý příspěvek →