S otvíráním klasických lahváčů jsem většinou problémy neměl.
Obvykle u sebe nosím otvírák, během let jsem zdokonalil otvírání piva o futra dveří, aby mi moc nevyteklo, ve vlaku, ještě když se tam běžně vyskytovala stahovací okna jsem používal speciální „železniční“ techniku. Jiní vynalézaví pivaři umějí otevřít láhev o hranu stolu, jedno o druhé, zapalovačem a ti nejodolnější dokonce vlastními zuby.
Nedávno mne velice překvapil můj dlouholetý soused, absolvent strojní průmyslovky, který si po celý večer nedokázal poradit s keramickým pivním uzávěrem.
Otvírání PET lahví se proti pestrosti technik používaných u klasických lahváčů zdá naprosto jednoznačné. Prostě odkroutit závitovou čepičku. Lze to normálně jen jedním, tím správným směrem a s touto triviální metodou by neměl mít nikdo jakékoliv problémy.
Již se mi však párkrát stalo, že vršek šel odkroutit značně obtížně. Někdy jsem musel použít kuchyňskou utěrku, jindy jsem dokonce uzávěrem flašky mlátil o stůl. Doposud se to vždy nakonec podařilo.
Před pár dny to však u nejmenované značky opravdu nešlo. Vyzkoušel jsem skoro vše, nakonec jsem do plastové zátky udělal malou díru a následným mačkáním petky jsem si stříkal pivo do půllitru.
Možná, že mne opouští fyzická síla. Ale petku by si měly být schopny otevřít i slabé ženy. Ne každý pivař je silákem, který se udržuje v kondici soubojem v páce nebo vybíjením hospod.
Napadlo mne také, zdali to není klika doktora Nešpora, který chce tímto způsobem odnaučit lidi chlastat.
Závěrem apeluji na příslušné výrobce: Neutahujte zátky tak silně. Jste tak proti vlastní pitelnosti!!!
