Odpověď je jednoduchá: Přece nádražní restaurační zařízení! Celý příspěvek
Archiv autora: Jarosek
Svatomartinské v Hobitu
Svatomartinská je husa a též víno. A pak jsem slyšel, že existují i nějaké martinské pece. Celý příspěvek
Dýně se vždy nepovede
První své dýňové pivo jsem pil v minipivovaru Pyramid v Seattlu v roce 2008. Celý příspěvek
Není Ostravar jako Ostravar
O pivu mého rodného města jsem už napsal dost. Včetně toho, že kdysi se mu říkalo hanlivě Matlovar a ředitel ostravského pivovaru v 80. letech se jmenoval Oslízlo. Celý příspěvek
Nové vzorky v Kurníkšopě
Jako obvykle jsem v ochutnávkovém lokálu Kurníkšopahospoda okusil nějaký ten vzorek.
Nejprve mne zaujala nabídky od Trolla. Podzimní ale inzeroval příjemnou, takřka abstinentskou EPM 9,5%. Při degustaci jsem si opět ověřil, že heřmaničtí to opravdu umí. Vaří pivka řemeslně dokonalá a vkusná. Decentní nízkostupňový ejlík mi tuto tezi jen potvrdil.
S odchodem mediálně protřelého brazilského sládka Giovanniho kvalita výrobků Trolla vůbec neklesla. Podnik si stále zachovává svůj standard, při současné personální situaci možná i snadněji udržitelný.
Kyselácký svrchňák Strawberry s jahodami od Dejfa byl důstojným zástupcem svého stylu. Chuťově napínavý, dostatečně osvěžující, avšak podobnost s normálním pivem vařeným podle Reinheitsgebotu 1516 značně vágní. Časem asi bude nutno přepsat význam samotného slova „pivo“.
Během období Oktoberfestu bylo možno v Kurníku (i jinde) okusit některá německá speciální piva. Klasické silnější ležáky s EPM nad 13% mi připadaly nasládlé a dost málo chuťově výrazné. Jednalo se totiž o produkty velkých pivovarů.
Udělaly mi však radost příležitostné pšeničňáky a pak samozřejmě pravý franský Rauch.
Tvarůžkové hody
Štamgastský pivovar v Dolním Sklenově pořádá každou chvíli nějaké hody. Celý příspěvek
Strachotvor 17°
Paskovský pivovar zdárně pokračuje ve výrobě speciálů. Celý příspěvek
Znojmo není jen o vínu a o okurkách
Znojmo jsem naposledy viděl dvojmo někdy kolem roku 2001. Celý příspěvek
Jak dopadla oslava 40 let B Ch Š
Dobře. Celý příspěvek
Vlajky
Vlajka slouží jako znak nebo symbol. Své vlajky mají státy, firmy nebo i sportovní kluby. Vzpomínám, že kdysi mělo svou vlajku i Bratrstvo Chmelové Šišky.
V socialistickém Československu vždy počátkem května vypukla vlajková mánie. Statisíce, možná miliony vlajek různých velikostí vyrobených z nejrůznějších materiálů se rozdalo mezi dělný lid. Ty pak dle komunistických obyčejů byly rozvěšovány na nejrůznějších místech, lidé si je vylepovali na okenní skla nebo s nimi zuřivě mávali na přehlídkách a v průvodech.
Jednalo se tenkrát o dva druhy vlajek a praporů. Byla to vlajka československá a sovětská.
Sovětská zástava byla prezentována jako vděčnost za osvobození naší vlasti sovětskou armádou v roce 1945.
Po letech tento, v podstatě i vynucený vděk slábl a po roce 1989 se sovětské praporky objevovali v naší zemi spíše sporadicky. Navíc samotná rudá vlajka se srpem a kladivem byla zrušena a Sovětský svaz se koncem roku 1991 bez náhrady rozpadl.
Dnes mnozí současní politici rádi tvrdí, že Rusové vyzbrojeni americkými zbraněmi k nám přijeli hlavně krást, loupit, vraždit a znásilňovat.
Pravda je, že pamětníků již dnes moc nezbylo a lidé si spíše pamatují bratrskou pomoc vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968.
I dnes u nás vlaje spousta vlajek. Vedle té české asi nejčastěji ta hvězdná Evropské unie. Příležitostně můžeme spatřit vyvěšené i prapory jiných států.
Asi před deseti lety jsem se u zpráv ČT pobavil, když renomovaná firma Procter + Gamble uvedla na trh nějaké vonítko do WC, které tvořily dva proužky. Žlutý a modrý. Ukrajina pochopitelně okamžitě podala protest a dotyčná společnost stáhla výrobek z oběhu. Připomínalo mi to trapas, kdy při jednom sportovním utkání zahráli litevskou hymnu namísto lotyšské, nebo dokonce jako hymnu kazašskou pustili parodickou kompozici z filmu Borat.
Takto jsem se setkal asi poprvé s ukrajinskou vlajkou.
Dnes je žlutá a modrá, kam se podíváš. Ukrajinská vlajka hyzdí naše státní instituce a bohužel i soukromé objekty. V jedné nejmenované hospodě dokonce nabízeli jako drink na dobročinnost vaječný koňak s curacaem. Naštěstí už dostali rozum.
Válka je strašná věc, i když vypukne mezi etniky, které mají za sebou tisíciletou společnou historii (Kyjevská Rus) a zřejmě i mnoho nevyřízených účtů. Avšak myslím, že to není důvod k vlajkové mánii.
Proč jsme solidárně nevyvěšovali vlajky Rwandy, když se tam v roce 1994 masakrovaly dva znepřátelené kmeny a zahynulo kolem 600 000 lidí?
Nevšiml jsem si ani zástavy Iráku, kde po amerických útocích (nejednalo se o akci NATO posvěcenou Radou bezpečnosti OSN) také zůstalo několik set tisíc civilních obětí.
Výjimkou je snad jen vyvěšení vlajky svobodného Tibetu kopřivnickou radnicí někdy v 90. letech, po němž následovalo zrušení smlouvy na dodávku Tatrovek zhrzenou čínskou delegací, která se jako na potvoru zrovna nalézala ve městě.
Podle nejnovějších statistik má naše republika nejhorší dostupnost bydlení a nejhorší státní rozpočet v celé Evropě (včetně Severní Makedonie a Albánie), před pár dny nocovalo v Hustopečích před střediskem zubního lékaře několik set bezprizorních pacientů a naši odborníci chtějí, abychom pracovali za řádně zdaněný mrzký peníz až do smrti. Přesto naše „demokratická“ a „pravicová“ vláda bezohledně nakládá s penězi daňových poplatníků, konstantně zadlužuje stát a horem spodem láduje finance do nekončícího konfliktu.
Jestliže si neumíte představit cifru sto miliard, tak vězte, že se jedná o jedničku a 11 nul.
Takovou sumu hodlají naši vlastizrádní politici ukrást a zpronevěřit. A to vše pod vlajkou naprosto cizího státu.
Mimochodem věděli jste, že španělsky se řekne vlajka bandera?