Jako každý pravověrný pivař vítám lahvový Chodovar v Ostravě. Pamatuji si však, že se zde tento představitel západočeského pivovarnictví objevil již v dobách hlubokého socialismu.

Pivovar v Chodové Plané jsem vzal na vědomí  v roce 1980 když jsem začínal sbírat pivní etikety a kamarádka z Prahy mi poslala pár etiket Chodovaru. Zaujalo mne zejména, že podnik ku příležitosti 400. výročí svého vzniku v roce 1973 začal vařit jubilejní 13° ležák. Asi o rok později jsem lahváč zrovna v Praze ochutnal.

Ten květnový podvečer roku 1982 nikdy nezapomenu. Vytáhl jsem svou tehdejší přítelkyni do Šilheřovic na koncert vážné hudby. Varchalův komorní orchestr, který se specializoval na interpretaci barokní hudby hrál jistě kvalitně, já však byl myšlenkami kdesi u bigbítu. Měl jsem asi týden po absolventském koncertu na ostravské Konzervatoři a čekala mne ještě obhajoba diplomové práce. Navíc jsem se těšil na přestávku kdy budu moci skočit do místního bufetu na pivo. Zámecké bistro nepodávalo pivo točené, v regálu jsem viděl pouze vystavené lahváče. Ale to přece není Ostravar! Přistoupil jsem blíže k prodejnímu pultu. Zázrak! V šilheřovickém zámeckém bufetu v době kralování L.I. Brežněva se vyskytl lahvový Chodovar 12°! Rozhodl jsem se jednat rychle. Obětoval jsem Telemannův koncert v druhé půli a udělal jsem bleskový nákup. Měl jsem u sebe asi dvacet korun, proto jsem požádal přítelkyni o drobnou finanční (nenávratnou) půjčku. Zakoupil jsem 7 lahváčů a ze Šilheřovic jsme šli až do Hrušova pěšky neboť nám nezbyly peníze na autobus. Chodovar ale chutnal. Tehdejší přítelkyně se se mnou asi za tři měsíce po krásném týdenním výletu po jihočeských pivovarech rozešla. Prý je to se mnou stále stejné (????)

V lednu příštího roku jsem v mariánskohorské samoobsluze narazil na lahvový chebský Starovar. Ale to je už jiná historka.